Příběhy bezdomovců. Příběh šestý - Zdena

Příběhy bezdomovců. Příběh šestý - Zdena
ilustrační foto archiv PvNovinky.cz

Patnáctého února 2016 se v Prostějově poprvé rozjel projekt Polévka bezdomovcům. U jeho zrodu stál student střední školy Jan Šmída, který ve spolupráci s Miladou Sokolovou projekt rozjel. Ten pokračuje díky dobrovolníkům třetím rokem. Za dobu svého trvání vzbudil spoustu ohlasů, kladných i záporných.

Protože se v komunitě lidí bez domova pohybuji už nějaký pátek, rozhodla jsem se zveřejnit několik jejich příběhů. Jsou to lidé, kteří se v těžké životní situaci ocitli nečekaně. Nepostavila se za ně rodina, pokud nějakou mají, pomocnou ruku jim nepodala ani společnost. Někteří se mi ztratili z očí, jiné potkávám dodnes. Byla bych ráda, kdybyste si při čtení uvědomili, že bezdomovce nelze vymýtit, lze jim jen pomoci. A vězte, že mnozí si tu pomoc opravdu zaslouží.

Příběh šestý: Zdena

Zdenu jsem potkala před vánoci na jednom úřadu, kam si přišla pro radu. Matku tří dětí do Prostějova přesunula sociálka z města na severní Moravě. Důvodem bylo dlouhodobé fyzické a psychické týrání ze strany manžela. Když vztáhl ruku na děti, odhodlala se od něj odejít.

Skončila na ubytovně, s pár igelitkami nejpotřebnějších věcí a prázdnou kapsou. Jedno z dětí je navíc invalidní a bez vozíku se neobejde. "Jediné, co mám, je auto. Bez něj bych byla úplně vyřízená, nikam bychom se nedostali. Teď vyřizuji dávky v nouzi, manžel vybral účet do poslední koruny," rozplakala se.  

V lednu jsem ji potkala znovu. Opět uplakanou. Druhé z dětí čekalo na převoz do Brna, kvůli diagnostikovanému nádoru na mozku. "Máme střechu nad hlavou, i nějaké peníze. Pro mě je teď nejdůležitější, aby to dobře dopadlo," odmítla nabídku pomoci.

O současné situaci Zdeny nic nevím. Bohužel. Tak mohu jen doufat, že se vše obrací k lepšímu. (ber)

Poslat nový komentář