Rčení praví – Dělník je hoden mzdy své

Olga Katolická

Narodila se 30. 9. 1951 v Prostějově, po vyučení dálkově vystudovala ekonomickou školu a nastoupila do OP Prostějov, nejprve jako sekretářka ředitele závodu 11, posléze jako pracovnice propagačního oddělení na úseku závodního rozhlasu a závodních novin. V roce 1976 přešla do Městského kulturního střediska jako redaktorka rozhlasu po drátě. Od roku 1984 pracovala v OD PRIOR, nejprve na úseku obchodní politiky, posléze jako vedoucí propagace a obchodní politiky. Od roku 1991 se vrátila k novinařině a nastoupila do redakce Prostějovského týdne. Zde na pozicích redaktor, editor a následně šéfredaktor pracovala až do konce roku 2006. V té době vážně onemocněla, po operaci zhoubného nádoru se podrobila léčbě a od počátku roku 2008 je v řádném starobním důchodu. Je vdaná a má tři dospělé syny.

Dělník možná, ale zákonodárce?

Zákonodárná moc znamená oprávnění  vydávat zákony. V moderní teorii státu  je zákonodárná moc  svěřena parlamentu. Podle mého laického úsudku to znamená, že tvorba zákonů je jednou z nejdůležitějších, dalo by se říct základních činností našich poslanců. 

Od mládí mi vtloukali do hlavy, že každá práce se má dělat poctivě, svědomitě a s plným nasazením. Že jedině tak má smysl. 

Poctivost, svědomitost a plné nasazení. Slova, která asi našim zákonodárcům říkají  jen pramálo. Jinak by světlo světa nemohly spatřit zákony, které potřebují novelizaci pomalu ještě dřív, než vyjdou ve sbírce zákonů. Příkladů máme přehršel, z poslední doby zrovna jeden aktuální. I když evropská směrnice přísně nařizuje, aby byli spotřebitelé v případě krachu cestovní kanceláře stoprocentně chráněni, praxe vypadá jinak. Máme sice zákon o povinném pojištění cestovních kanceláří, jenže třeba klienti, kteří si koupili zájezd od cestovní kanceláře BG Travel a po vyhlášení jejího úpadku zůstali v Bulharsku, nedostanou žádné odškodnění, protože kancelář si sjednala limit 120 000 Kč. Pojišťovně Generali se podařilo zhruba tři stovky lidí dostat domů během následujícího dne – návrat turistů do vlasti je prioritou – jenže náklady na přesun  vysoce přesáhly částku, kterou si cestovní kancelář určila. Klienti další cestovky zase spláčí nad svou dovolenou i díky tomu, že tato cestovní kancelář sice uzavřela pojistnou smlouvu, ale protože nezaplatila pojistné, jakoby smlouva neexistovala.

Vůbec mám občas pocit, že poctivost a svědomitost ve spojení s prací se u nás jaksi vytrácí. Nově postavená dálnice se za pár měsíců zvlní, zákon o výplatě příspěvků rodičům postižených dětí přivede řadu rodin do existenčních problémů, centrální registr motorových vozidel nefunguje ani po dvou týdnech usilovného snažení o jeho zprovoznění (mimochodem, po chvilce surfování na internetu jsem se dozvěděla, že stejná firma, která provozuje zmíněný nefunkční registr, vyhrála tendr vypsaný ministerstvem obrany v hodnotě víc než 50 milionů korun. Nabídla totiž, jak jinak, nejnižší cenu.). A všimněte si, že většinou nikdo za nic nemůže. 

Stát je vůbec super zaměstnavatel. Své lidi zabezpečí docela slušnou mzdou a po kvalitě práce se nepídí. Jde o to, jak dlouho to může vydržet. Kdysi se říkalo, že české ruce jsou zlaté. Nevím jak ruce, ale o hlavách našich zákonodárců to určitě neplatí.

Olga Katolická