Když odejde někdo, koho jste znali...
Ve středu večer mě zaskočila zpráva o úmrtí herce Radka Brzobohatého. Vím, herců staré éry už umřelo hodně, nicméně v tomto případě mě to obzvlášť zabolelo. Asi proto, že jsem se s Radkem Brzobohatým osobně setkala a prožila s ním skoro celý jeden den. Je to už bezmála čtyřicet let...
Byla jsem tehdy mladá holka a uváděla módní přehlídky OP Prostějov. Tehdy se u nás konala slavnostní premiéra tuším že dvanáctého dílu „majora Zemana“ a přijeli na ni Vladimír Brabec, Rudolf Jelínek a právě Radek Brzobohatý. V té době byl manželem Jiřiny Bohdalové a protože součástí přehlídky bylo i luxusní prádlo, neodpustil si pikantní poznámku v rozhovoru s konferenciérkou. Tou jsem byla já, ten krátký rozhovor tehdy snímala brněnská televize a po replice pana Brzobohatého jsem byla červená až za ušima. Nicméně jsme si to následně vysvětlili, zjistili jsme, že jsme oba „hodné zářijové děti“ a já jsem pak sledovala každou jeho roli v televizi s určitou hrdostí, že se s ním „znám“. On samozřejmě dávno zapomněl na setkání s mladičkou – dnes se říká moderátorkou – z malého města, ale já s ním prožívala každou roli, plakala nad koncem jeho manželství s „Bohdalkou“, radovala se, když se stal tátou, ale především jsem si ho vážila jako fantastického herce s hluboce lidským přístupem ke své práci. Fantastický byl hlavně v „dobrých rodácích“ nebo ve filmu Zlatí úhoři mého milovaného Oty Pavla. Obdivovala jsem především jeho člověčenství. Myslím, že poznal v životě mnohé a ve své práci to uměl zúročit.
Tak jsem ve středu večer zapálila čajové svíčky a vzpomínala na setkání s nezapomenutelným českým hercem Radkem Brzobohatým. A napadlo mě, že nejkrásnější tečkou za životem je právě to, že na vás tolik lidí vzpomíná. A s láskou, úctou a uznáním.
Olga Katolická