Expedice Dolomiti di Sesto

vrcholek Monte Paterna

Další fotky: 

Najdeme zde hustou a propracovanou síť „ Klettersteigů“ a „ Via Ferrat“, která se navíc neustále rozrůstá, přičemž stávající cesty jsou soustavně opravovány a vylepšovány. V Dolomitech si všichni přijdou na své: „normální“ turisté se skromnějšími cíli, kteří se odváží jen na lehčí cesty, stejně jako technicky zdatní a zkušení „labužníci“, kteří kmitají od jedné skalní direttisimy s ocelovými jisticími lany ke druhé. Samostatným horským světem jsou Sextenské Dolomity, proslulé zejména světoznámým trojvěžím Drei Zinnen ( Tre Cime di Lavaredo). Jako zvlášť krásná vyhlídková hora by měla být připomenuta Schusterplatte (2957 m), která se nachází jižně od chaty Drei Zinnen- Hütte a může na ni vystoupit bez problémů každý zkušený horák. Slavné „Sextenské sluneční hodiny“, které vytvářejí vrcholy Elferkofel (3092 m), Zwölferkofel (3094 m) a Einserkofel (2699 m), poskytují trvalé dojmy svým jedinečným umístěním a bizarními věžemi, propastmi, jakož i mohutnými stěnami. O frontovou linii, vedoucí od vrcholu Sextener Rotwand přes Toblinger Knoten, Paternkofel až po Monte Piano se sváděly během horské války v letech 1915 – 1918 urputné boje. Turistické cesty se v té době změnily na bojové chodníky. Z horských chat se staly vojenské opěrné body, anebo byly bezohledně zničeny. Téměř tři a půl roky byly Dolomity tragickým dějištěm krvavých válečných jatek. Historické prameny vypovídají o vleklých bojích o jednotlivé hřebeny a sedla, o útocích, spojených s obrovskými lidskými i materiálními ztrátami. Protivníci trávili často celé měsíce na protilehlých skalách, vzdáleni od sebe na pouhé zavolání. Tato vysokohorská poziční válka nepřinesla ani jedné z válčících stran žádný podstatný zisk území. Když v šedesátých letech zintenzivněly práce pro zajištění schůdnosti bývalých vojenských chodníků, bylo zřízeno mnoho zajištěných cest v dějišti bývalých válečných událostí. S vrcholem Paternkofelu (Monte Paterna) je spojeno jméno sextenského horského vůdce Seppa Innerkoflera, který zde v červenci 1915 padl v bitvě o vrchol. Turisticky je skupina dnes velmi dobře přístupná. Od severu vede silnice do údolí Innerfeldtal a Fischleintal, od západu se lze dostat od Misuriny po silnici s mýtem na parkoviště u chaty Auronzo, na úpatí Drei Zinnen.

Z Hané k vrcholkům Dolomit

Je srpen a my vyrážíme na 750 km dlouhý přejezd z republiky na Vídeň, Graz, Villach, Lienz a přes hraniční přechod Sillian vjíždíme do italského S.Candido. Pokračujeme dál směrem na Dobbiaco, před nímž však odbočíme vlevo k Misurině. Těsně před stejnojmenným jezerem se dáme vlevo nahoru do kopce k mýtné silnici, šplhající k parkovišti u chaty Auronzo. Kolem chaty je situováno několik parkovišť s poměrně velkou kapacitou; místními je vcelku tolerováno i stanování na okraji parkovišť, pokud trvá pouze přes noc. Využíváme toho a do rána dotahujeme ještě pár hodin spánku. Časně zrána balíme stany, vaříme čaj a po snídani vyrážíme do hor. Od parkoviště se vydáváme po široké kamenité cestě pod jižním úpatím Drei Zinnen, s náramnými výhledy k jihu na horskou skupinu Cadini. Před chatou Rifugio Lavaredo začíná cesta č. 101 sutí pomalu stoupat vlevo do sedla Paternsattel ve výšce 2454 m, z něhož se naskýtá velice zajímavý pohled na známý skalní monument Drei Zinnen / Tre Cime di Lavaredo. Před námi leží náhorní planina Lange Alm, vrchol Toblinger Knoten s chatou Drei Zinnen-Hütte na úpatí, k severu se pak tyčí hora Schusterplatte (2957 m). Cesta nyní mírně klesá dolů na náhorní planinu; po pravé straně se táhne rozeklaný skalní hřeben Bodenknoten, z něhož vyčnívá vrcholek Paternkofelu (Monte Paterna) a my po půldruhém kilometru vystoupáváme k chatě Drei Zinnen-Hütte ve výšce 2405 metrů, která se stává na několik dní naším základním táborem.

Zážitkovou Ferratou na Toblinger Knoten

Po polední pauze se vydáváme polehku na zlatý hřeb dnešního dne – výstup zajištěnou cestou na Toblinger Knoten (2617 m). O vybudování prvních pozorovatelen a bojových postavení na vrcholu Toblinger Knoten se v době I. světové války zasloužil známý polní kurát rakouské armády Hosp; právě podle něho je dnes pojmenován rekonstruovaný chodník normální cesty. Na jaře 1917 pak začali rakouští ostřelovači se stavbou žebříkové cesty skalními komíny na severní straně. Tento průkopnický čin dodnes připomínají mimo jiné čtyři historické dřevěné žebříky i původní skoby. Výstupová cesta byla před lety nově zajištěna a dnes je tento extrémně vzdušný výstup opravdovou lahůdkou pro všechny zkušené vyznavače „Via Ferrat“ či „Klettersteigů“. Od rozcestníku za chatou se tedy vydáváme k vrcholu; u rozbočení značených pěšin pokračujeme vlevo (vpravo směřuje normální výstupový chodník- cesta feldkuráta Hospa) a přecházíme pod severní stěnu, kde začíná lezení skalní štěrbinou s převýšením 110 metrů. Úvazek se dvěma karabinami a přilba jsou nutností, kožené rukavice bez prstů pak dobrým pomocníkem. Pro mého tehdy třináctiletého syna Pavla to byl zážitek na celý život; zvládl lezení naprosto s rozvahou a technicky; výstup je to vzrušující, prověří u každého dokonale odolnost vůči závratím, ale ten pocit nahoře…Sestupová cesta Feldkurat-Hosp-Steig po severovýchodních svazích již nabízí menší obtížnost, takže po pokochání se panoramatickými výhledy na Sextenské Dolomity a relaxaci na vrcholku, jsme za chvíli dole. Při výstupu severní stěnou je třeba počítat asi s hodinkou lezení, nutno je dávat pozor na uvolňující se kameny, které občas padají štěrbinou. Podvečer již trávíme před chatou pozorováním měnícího se zabarvení skal při západu slunce.

Promočeni na Schusterplatte

Ráno dalšího dne se nechce z chaty ani vylézt, neboť hustě prší, takže se v klidu nasnídáme a ještě chvíli odpočíváme. Jakmile však déšť zeslábne, vyrážíme ven, k severu po značené cestě č. 4., rozhodnuti vylézt na horu Schusterplatte (2957 m). Po kilometru chůze odbočuje značená pěšina vlevo k výstupu do skal. Konečně přestává pršet a my stále dokola šlapeme suťovisky nahoru a dolů, až ke skalnímu prahu. Výstup je pomalý, avšak nespěcháme. Když už začínáme šplhat do posledního úseku před vrcholem, protne oblohu blesk - ozvěna hromu nás již zastihuje při rychlém sestupu dolů. Dostihuje nás ovšem i pořádná bouřka; původně tenké pramínky vody, stékající ze skalnatých svahů přes stezku se stávají rychle širšími a vydatnějšími, voda se neúnavně tlačí přes oblečení i boty. K chatě se dostáváme slušně promočeni, ale když nejde o život, tak se nic neděje. Shazujeme ze sebe vše mokré a šup do spacáku. Když po několika hodinách vydatného spánku procitáme, je venku nádherně azurová obloha; mezitím co jsme schrupli, přešla celá fronta oblačnosti. Takže rychle všechno mokré rozvěsit kolem chaty, sušit a sušit.

Kamzičí štěrbinou na Monte Paterno

Další den máme být svědky částečného zatmění slunce, které se rozhodujeme pozorovat na vrcholku Monte Paterna. Vybaveni úvazky, přilbami a nezbytnými čelovkami vyrážíme ke skalním věžím Frankfurter Würstl. Vcházíme do systému vojenských tunelů, který je přerušován uměle vylámanými skalními okny. Ve výšce 2520 metrů pak z tunelů vycházíme do strmého suťového žlabu a ocelovými lany zajištěnou cestou stoupáme do skalní štěrbiny Gamsscharte (Kamzičí štěrbina). Vrchol Monte Paterna zdoláváme zajištěnou cestou přes dva skalní stupně; problémem ovšem je, pokud se potká sestupující i vystupující skupina turistů ve skalní stěně. To pak nezbývá, než přicvaknuti na ferratě přelézat skalní římsu přes sebe. Je to takové společenské, jen se nesmíte moc dívat pod nohy pod sebe. Výhledy z vrcholu Monte Paterna (1744 m) jsou nádherně panoramatické a částečné zatmění slunce jim dodává zvláštního kouzla. Vše kolem ztichlo, i ptáci se přestali ozývat a nastalo naráz i docela citelné ochlazení, takže přišly vhod i overaly. Po skončení úkazu tedy rychle slézáme do Kamzičí štěrbiny a pokračujeme zajištěnou vysokohorskou cestou Via Ferrata De Luca vpravo, východním směrem přes terasy a krátké strmé výšvihy velmi zajímavým skalním terénem pod divoce rozervaným ostřím hřebene Bodenknoten. Přicházíme do sedla Büllelejoch se zbytky vojenských postavení z I.svět.války, z něhož cestou č. 101 sestupujeme sutí pod severními stěnami hřebene. Kolem jezírek Bödenseen pak vystoupáme k chatě Drei Zinnen-Hütte.

Kolem svištího sídla přes náhorní plošinu Lange alm k chatě Auronzo

Po doplnění kalorií a tekutin vyrážíme obtěžkáni batohy na přechod k chatě Auronzo, v níž plánujeme další noc. Značenou cestou č. 201 pokračujeme tedy dál jižním směrem k rozcestníku, od něhož přejdeme vpravo cestou č. 105 přes louky na západ dolů až k dalšímu rozcestníku u příkrého svahu proti údolí Val Rinbon. Na louce Pian da Rin se nám poštěstí zdálky sledovat rozsáhlé sviští sídlo s nádhernými zvířaty. Odtud pak strmě vystoupáme k náhorní plošině Lange Alm, kamenitou cestou kolem jezírek k sedlu Forc.la Col di Mezzo ve výšce 2315 m. Předtím však ještě zastavujeme svoje kroky u soukromé salaše, v níž přívětivá horalka prodává produkty svého chovu koz. Připíjíme si tedy na zdraví hrnky kozí smetany. Výtečná chuť a nízká cena přispějí k tomu, že si dáváme repete, bez následků na rychlosti dalšího pochodu. Ze sedla je to pak už jen něco přes kilometr k chatě Auronzo, v jejíž noclehárně se zabydlujeme.

Přechod Via ferrata Bonacossa do skupiny Cadini

Příštího dne se vydáváme vysokohorskou cestou č. 117, zvanou Via Ferrata Bonacossa, která spojuje oblast Drei Zinnen s rozeklaným horským útvarem Cadini v jihozápadní části. Tato krajinářsky překrásná, místy zajištěná vysokohorská cesta skýtá opravdu silné a nezapomenutelné zážitky při minimální technické obtížnosti. Velmi příjemným místem pro přestávku je ve výšce 2359 metrů chata Rifugio Fratelli Fonda-Savio, u níž nedokážeme odolat vůni čerstvě upečeného jablečného štrúdlu. Pro dokreslení celkového dojmu ze skupiny Cadini se vydáváme na zajištěnou cestu Via Ferrata Merlone ne vrchol Cima Cadin di Nord-Est (severovýchodní věž Cadini). Výstupová cesta je tvořena převážně velmi strmými a exponovanými žebříky, které následují ihned po přechodu suťovisek při úpatí a překonávají prakticky kolmou západní stěnu s převýšením asi 300 metrů. Horní část výstupu pod vrcholem má již mírnější sklon a je zajištěna několika ocelovými fixními lany. Jste-li dostatečně odolní vůči závratím, jedná se technicky v podstatě o nepříliš těžkou cestu, která vás odmění náramnými zážitky a výhledy. Je třeba počítat s tím, že tento „přídavek“ k túře zabere asi 2.5 hodiny navíc. Skupinu Cadini poté opouštíme sestupem od chaty po cestě č. 115 do údolí k nádhernému jezeru Misurina, odkud se dobrovolníci vydávají autostopem nahoru na parkoviště u chaty Auronzo pro expediční vozidla. A pak již nádherné Sextenské Dolomity opouštíme.

Praktické informace

Doporučená literatura: Kletr Plzeň, Freytag & Berndt : Nejkrásnější turistické trasy DOLOMITY

ALPY-KOMPASS : Průvodce po zajištěných cestách Dolomity sever

Použitá mapa: KOMPASS Wanderkarte Sextner Dolomiten 1 : 25 000

Horské chaty: Drei Zinnen Hütte – www.dreizinnenhuette.com, tel. +39 0474972002 e-mail: dreizinnenhuette@rolmail.it

ubytování pokoj člen Alpenvereinu - 22€ nečlen - 32€ , noclehárna - 10€ nečlen - 20€

Auronzohütte – www.rifugioauronzo.it , tel. +39 0435 39002 , e-mail: info@rifugioauronzo.it , ubytování v noclehárně - 22€

© Text a foto Josef Franc