Katčiny thajské postřehy aneb putování zemí úsměvů, díl druhý

ilustrační foto

Další fotky: 

Doprava v Thajsku

Na silnicích je tu chaoz. Ale je to chaoz, který má svůj řád a pravidla. V Evropě by za tohle nedodržování dopravních předpisů bylo pokut jako much a nehod snad ještě víc. Tady ten chaoz ale tak nějak nepochopitelně funguje. Jezdí se tu vlevo, silnice jsou většinou minimálně dvouproudové. Ťuk-ťuky, motorky, autobusy se zařazují z jednoho pruhu do druhého, podle toho, jak jim to vyhovuje, občas se nějaký ťuk-ťuk otočí do protisměru, a tak tak se vyhne přijíždějícímu autu. Semafory v polovině případů nefungují a nebo chybí úplně. Místní nedbají nějakých přechodů pro chodce a přecházejí, kde je napadne. Kličkují mezi auty až na druhou stranu vozovky. Pro někoho, kdo si raději počká až všechna auta přejedou nebo zastaví, nepředstavitelná situace. Hlavně, když auta nezasatvují, jen přibržďují a chodec musí sám rychle překonat silnici. Už jsem si na ten chaoz zvykla a dělám to tak, že se vždy na nějakého místního chodce nalepím a přecházím společně s ním. Nebo se mě, jako včera, ujme stará paní, chytne mě za paži a převede mě přes silnici na druhou stranu. No, je to tu opravdu jiné. Ale už se začínám adaptovat.

Jet leg je „svině“

Tak nejen hlasitá hudba byla příčinou mé nespavosti. Pokoj mi recepční sice vyměnila, ale situace nebyla o nic lepší. Na vině ale nebyla hlasitá hudba, ale jet leg - pásmová nemoc. V Thajsku je totiž +6 hodin, takže, když si doma občas dám ve dvě hodiny odpolední siestu, tady je osm hodin. V osm jsem pravidelně usnula únavou z celodenního cestovaní, ale v deset jsem už zase byla vzhůru. Právě ve chvíli, když začalo úmorné karaoke. Až do tří do rána jsem pak nemohla spát. A v televizi dávali pořád ty samé filmy v angličtině. Dnešní noc jsem strávila v autobuse a momentálně čekám v Chiang Mai v guesthausu Parami na uvolnění pokoje. Už jsem pořádně unavená, ale spánek si nechám až na večer a doufám, že se můj denní rytmus upraví.

P.S.: Rada pro všechny, kteří si kupují jízdenku na autobus z Bangkoku do Chiang Mai: Nekupujte lístek v agenturách na Khaosan Rd. Hlavně ne za 350 bht. Po cestě vám prošacují zavazadlo a vezmou si peníze. Pár lidem se to v tom dnešním buse stalo. Já jsem naštěstí měla všechny peníze a doklady u sebe, ale batoh mi pekně prozkoumali. Jedna poučka z Thajska: Nevěř levným nabídkám a vždy měj nejcenější věci u sebe!

Příště: Výlet do Zlatého trojúhelníku a Adventure trip: jednodenní treking

Ze zápisků Kateřiny Francové