Katčiny thajské postřehy aneb putování zemí úsměvů, díl třináctý

Opět v Bangkoku - prohlídka moderní čtvrti

Další fotky: 

Opět v Bangkoku - prohlídka moderní čtvrti Čtyři týdny utekly jako voda a já jsem opět tam, odkud jsem vyjela - v Bangkoku. A tentokrát se mi již tohle město nezdá tak příšerné. Přece jen jsem si za ten měsíc zvykla na místní život a nástrahy pouličních "agentů", taxikářů a řidičů tuk-tuku.A taky jsem byla odpočatá. Noční cesta autobusem z Phang Nga sice byla dlouhá (11 hodin) a ne zrovna pohodlná, když bylo sedadlo vedle mě obsazené, ale byla jsem klidná, protože jsem jela místní 1.třídou s luxusním servisem a hlavně to nebyl jeden z těch vykradačských autobusů. Hned po příjezdu do Phang Nga jsem si na nádraží koupila jízdenku za 565 bahtů a po nástupu do autobusu na mě čekala deka, pití a malé občerstvení. Kdybych hned na začátku pobytu zvolila tuhle variantu a vše si zařídila na nádraží sama, nemusela jsem řešit nepříjemné pocity z okrádání. No jo, člověk se učí a pro příště již vím, jak to tu chodí.Takže jsem dnes po šesté ráno dorazila na Jižní autobusový terminál, odmítla všechny taxikáře a sedla na jeden z autobusů a nechala se za 16 bahtů vyklopit u Khaosan Rd. První vytipovaný guesthouse byl obsazený, tak jsem se vydala ulicí, která vede souběžně s Khaosan, a vlezla do dalšího relativně klidně vypadajícího guesthousu. Tuptim se jmenuje. Tam měli volný pokoj za 450 bahtů. Ani ne za půl hodiny byl uklizený a já jsem si mohla dát konečně teplou sprchu a smýt ze sebe pot a nečistotu, kterou jsem na sebe nachytala během 24 hodin. V Phang Nga bylo ten poslední den takové horko, že jsem byla hned durch zpocená.Bylo půl osmé ráno a já jsem měla v plánu se vydat lodí po řece do moderní čtvrti. Ale ještě chvíli jsme se rozhodla si lehnout, protože na mě šla únava. Vzbudila jsme se před jedenáctou a vyrazila na molo. Vzdálenost, kterou bych busem kvůli zácpám překonávala asi hodinu, jsem lodí zvládla asi za deset minut a ještě jsem si mohla z paluby lodi prohlédnout město. Vystoupila jsem v místě, kterému se říká evropská čtvrť (kvůli architektuře) a šla hledat známý Oriental Palace, což je jeden z nejvyhlášenějších hotelů. Opravdu krásná budova v koloniálním stylu. A přepychová. Dveře mi otevřel portýr a s přátelským úsměvem mě pozval dovnitř. I když je to luxusní hotel, hodně turistů se tam denně přijde jen tak podívat. Do 18:30 žádný problém, pak by člověk měl mít odpovídající oblečení.Prošla jsem se přízemními halami s do detailu vymakaným designem. Najednou jsem si připadala jako někdy na konci 19. století. Na stěnách visely staré černobílé fotky členů královské rodiny. Až na to jednou budu mít, tak si v Oriental Palace přeji strávit pár nocí.Následovala cesta na Skytrain, což je vlak, který jede vysoko nad zemí mezi výškovými budovami. Nechala jsem se dopravit na konečnou zastávku National Stadium. Poblíž totiž stojí dům Jima Thompsona, Američana, který se proslavil výrobou hedvábí v Thajsku. Jeho dům je ukázkou starých thajských domů, kterých se již mnoho nezachovalo. Jim Thompson (1906-1967) vystudoval architekturu a během druhé světové války se přihlásil dobrovolně do armády. Poté, co ukončil vojenskou kariéru, přesídlil do Thajska, které si během svého pobytu v jihovýchodní Asii zamiloval. V Ayutthayi rozmontoval šest starých domů a přenesl je do Bangkoku, kde je smontoval podle svých představ dohromady. Je to opravdu krásný dům se spoustou cenných sběratelských kousků. Řeknu vám, že tam by se mi líbilo bydlet. Poté, co se v roce 1967 Jim Thompson záhadně ztratil v malajské džungli, byl dům přebudován na muzeum. Je několik teorií, co se s ním stalo. Říká se, že byl zabit, protože byl tajným agentem CIA. Rozhodně doporučuji návštěvu tohoto domu. Člověk se od průvodkyně hodně dozví o tradiční architektuře a stylu života. Za 100 bahtů to stojí.Následovala cesta Skytrainem zpět. Tentokrát jsem vystoupila na Sala Daeng a prošla si vyhlášenou zónu Patpong (oblast s erotickými službami). Bylo před šestou a trhovci vehementně chystali své stánky a noční bary se také připravovaly na nadcházející večer. Místo mě nezaujalo. Sice by nebylo od věci mít nějaké fotky i z této oblasti turistického života, ale byla jsem docela unavená a nechtělo se mi tam čekat až do večera. Vydala jsem se ulici Silom a došla k centrálnímu molu. Pomalu se stmívalo a během plavby po řece jsem se kochala pohledem na rozsvěcující se výškové budovy a město.Poslední den v Thajsku - čínská čtvrťNastal poslední den mého čtyřtýdenního pobytu v Thajsku. Věci jsem si nechala na recepci hotelu a vyrazila na poslední místo v Bangkoku, které mě zajímalo - do čínské čtvrti.Opět jsem nasedla na loď a nechala se dovézt k molu č. 5. V ulicích čínské čtvrti to žilo. Všude byla spousta lidí a spousta stánků se vším možným. Podél ulice Yaowarat, která je tepnou čtvrti, byly rozvěšené červené lampiony. Červená vládla i na stáncích s čínským zbožím. V tom mumraji bylo docela obtížné se prodírat. Hned na začátku jsem si v bance vyměnila 50 € a nákupní horečka mohla vypuknout. Tolik levných věcí. Nebylo to tak krásné a kvalitní zboží jako v Chiang Mai, ale nakoupila jsem si nějaké ty holčičí sponky do vlasů, umělohmotné náušnice všech barev (za neuvěřitelné ceny) a nějaké čínské čaje a tygří mast. Po čtvrté hodině jsem ten mumraj opustila a vydala se opět na Khaosan Rd., kde shopping pokračoval. Tentokrát jsem dokupovala nějaké oblečení a umělečtější suvenýry. Kdybych nemusela hlídat čas (v sedm mi jel aeroport expres), obrážela bych stánky snad ještě teď.Vyzvedla jsem si batoh a vydala se čekat na autobus. Den předtím jsem si koupila jízdenku za 150 bahtů. Byla to pohodlnější a méně dobrodružná cesta na letiště. Nechtělo se mi ale riskovat, že sednu na špatný autobus a nebo ztvrdnu v dopravní zácpě. A taxíkům jsem se vyhýbala již od začátku.V osm jsem dorazila na letiště, nechala si odbavit zavazadlo, které během toho měsíce nabralo 7 kg a šla utratit poslední bahty do duty free. Minutu před půlnocí se letadlo společnosti KLM i se mnou odlepilo od ranveje a mě čekala 15 hodinová cesta do Česka.Autorka textu a fotek: Kateřina Francová