Via Baltica aneb mozaika z cesty Lotyšskem a Estonskem, díl šestý

Pobřeží Käsmu

Další fotky: 

Putování k vodopádům Nõmmeveski Asi 12 kilometrů východně od rašeliniště Viru protéká územím rašeliništní řeka Valge, jež meandruje zalesněnou krajinou a díky poklesu kamenného podloží, zvanému kamenné lavice, vytváří na některých místech vodopády.Z hlavní silnice Narva -Tallinn odbočíme přes vesnici Valgejoe a lesní písčitou silnicí pokračujeme až k parkovišti o osady Nõmmeveski. Jak je vidět, místní silničáři to mají s údržbou takovéhoto povrchu poměrně jednoduché; nepotřebují množství různých strojů na letní či zimní údržbu, nepotřebují asfalt či štěrk. Stačí jim totiž, jak jsme svědky, projet trasu pluhem, který v zimě odhrne sníh a v létě zas urovná písčitý povrch a silnice je jak nová.. Kolem lesního jezírka pod parkovištěm pokračujeme podél toku řeky Valge, zbarveného příjemnou „pivní“ barvou. Zajímavý pohled se otvírá v soutěsce Nõmmeveski juga u lomeného skalního prahu, přes nějž se hrnou masy hnědočerveně zbarvené vody dolů soutěskou. V touze spatřit v knižním průvodci popisované vyhlášené vodopády se vydáváme značenou pěšinou do nitra místního severského lesa. Svéráz estonského turistického značení bych nyní nerad rozebíral – přeneseme se na časové ose o několik hodin dál, kdy po bloudění náhlé narazíme na naučnou tabuli a jsme u vodopádů. To, co knižní průvodce nazývá vodopády, někteří účastníci hanácké výpravy deklasují na nepublikovatelnou úroveň a mi hrozí lynčováním, že jsem je sem tahal. No, chlapci se trochu rozfotí a po chvíli pozvolna vychladnou. Tím spíše, když se Zdeněk, jenž s námi trasu neabsolvoval, vynoří u silničky s expedičním vozidlem a odpadá tak dlouhý pěší návrat k parkovišti. Za bludnými kameny na pobřeží Käsmu Reliéf národního parku byl ovlivněn činností moře a kontinentálního ledovce. Na mnoha místech se vyskytující několik metrů vysoké srázy, zvané glint, jsou buď někdejším pobřežím, nebo důsledkem zvětrávání různě odolných vrstev hornin. Z jižního Finska sem kontinentální ledovec přivlekl velké množství kamenů či několik metrů vysokých balvanů, jejichž výskyt nemá v Pobaltí obdoby. Nejrozsáhlejší pole bludných balvanů se nachází u vesničky Käsmu, na stejnojmenném poloostrově. Balvany tu téměř souvisle pokrývají rozsáhlé lesní plochy i mořské pobřeží. Z městečka Võsu vede podél zálivu do Käsmu silnice, na jejímž konci je možné využít neplaceného parkoviště v severní části vesnice. Okrajem lesa odtud projdeme k pobřeží, kde jsme udiveni nezvykle azurovou barvou Baltu. Při spatření bludných balvanů, ledovým architektem rozesetých všude kolem po pobřeží i v moři přichází ten pravý fotografický orgasmus a ihned se rozebíháme s fotoaparáty po okolí. Jelikož je odliv, lze kolem balvanů přejít mořem, mělkým po kotníky, na pár set metrů vzdálený zalesněný ostrůvek Saartneem. Velice zajímavým přírodním fenoménem, na který jsme v zálivu Käsmu narazili, jsou kameny porůznu obrostlé nějakou řasou, námi pojmenované „vlasaté kameny“.  Jelikož si chceme udělat představu o této velice zajímavé části estonského pobřeží, vydáváme se asi 3 km červeně značenou naučnou stezkou k severozápadnímu výběžku Palganeem, z něhož se otvírají široké pohledy na Finský záliv. Zpět do vesnice to bereme modře značenou cestou přes les, plný dalších bludných balvanů.Příště: Stará rybářská vesnice Altja a Závěrečná prohlídka Tallinu

Autor textu a fotek: Josef Franc