Uff, obdivuji učitelky z mateřinek!
„Tak jsme si po rodinné procházce zašli s manželem a naším nejmladším do jedné kavárny v centru. Běžně to neděláme, protože náš chlapeček je jako z hadích ocásků a já ho nemůžu ani na vteřinu pustit z očí, ale nějak jsme dostali chuť na kávu. Nakonec jsem z toho měla docela traumatizující zážitek,“ líčila mi moje kolegyně Milada Sokolová.
A přidala podrobnosti. V podstatě šlo to, že v dětském koutku kavárny bylo najednou asi deset dětí ve věku od tři čtvrtě roku po nějakých 6 – 7 let. „Zatímco já jsem každou vteřinu vyskakovala zděšením, že některé z těch malých dětí přijde k úrazu, většina maminek byla v pohodě, zřejmě jsou na to zvyklé... Mám tři děti, ale je mezi nimi docela velký věkový rozdíl, takže tolik dětí v předškolním věku, to byl pro mě docela šok. A došla jsem k tomu, že obdivuju učitelky v mateřinkách, které mají ve třídě třeba dvacet dětí,“ přiznala kolegyně.
Uvědomila jsem si, že mám z této kavárny podobný zážitek. Mimochodem, patříme k docela častým návštěvníkům, hlavně v létě, kdy je v provozu zahrádka. Je tam příjemné prostředí i příjemná obsluha. Kromě toho mají otevřeno v sobotu o 8 hodin ráno, takže sem většinou zajdeme po sobotní návštěvě tržnice. A protože tu mají prima koutek pro děti, chodíme sem i při návštěvách našich mladých s vnučkou. Většinou hrála v koutku sama, maximálně s dalšími dvěma či třemi dětmi. Naposledy nás ale překvapilo klubko asi sedmi dětí, navíc značně hlučných. Naší malé se to moc nelíbilo, a tak se po chvíli vrátila ke stolu a zbytek doby klidně seděla a hrála si s omalovánkami na tatínkově chytrém telefonu. V místnosti nebylo slyšet vlastního slova a mě docela překvapovalo, že někteří rodiče vypustili svou ratolest do chumlu dětí a s evidetním cílem – vybojuj si své místo na slunci sám – si v klídku povídali s kamarády. Skutečnost, že dva z chlapečků narvali všechny hračky do plastového domečku (ostatní si neměli s čím hrát) a začali na menší kousky rozebírat poslední věc – plastovou skluzavku (ona se jim vcelku do toho domečku nechtěla vejít) je absolutně nevzrušovala.
Nejsem zřejmě tak útlocitná, jako moje kolegyně, protože na učitelky v mateřských školách jsem si nevzpomněla, ale bylo mi upřímně líto obsluhujíhoho personálu. Objednávky v této části kavárny totiž musel spíš odezírat ze rtů...
Teď mě napadá – ani nevím, jestli se těm dvěma chlapečkům podařilo tu skluzavku rozebrat a do domku nacpat... (ok)
Poslat nový komentář