Co týden dal (16-22.7.2012) aneb Chvála dobročinnosti

Vydáno: Ne, 07/22/2012 - 13:19

ilustrační koláž

Shrnutí událostí uplynulého týdne by co do optimismu mohlo úspěšně navázat na moje poslední týdenní zamyšlení. Připomeňme si třeba návrh na zrušení daňové úlevy pracujících důchodců, zprávu o tom, že se luxusní parmská šunka v Itálii vyráběla z vepřů krmených mršinami, upozornění na další úsporná opatření, která nás čekají v následujících měsících.

Ve snaze o objektivitu bych ale mohla připomenout, že podle ekonomických prognóz spotřeba domácností, která letos klesla, v roce 2013 lehce vzroste, o jedno procento se sníží inflace a o 0,6 se zvýší platy. (To bude nepochybně tím očekávaným zvýšením platů ústavních činitelů a soudců).

Chci se dnes zamyslet nad úžasnou schopností českých lidí pomáhat. Stačí jen zmínka v médiích např. o neštěstí, které někoho postihlo, o nemocných dětech, o postižených lidech, a hned přijde rychlá reakce s nabídkou pomoci. Jsem na to hrdá a myslím si, že v tom hraje podstatnou roli určitá adresnost této dobročinnosti.

Náhoda mě v závěru týdne svedla dohromady s pracovnicí Nadace Jedličkova ústavu v Praze Alenou Fellerovou. Základním posláním této nadace je shromažďování peněz a pomoc dětem a mladým lidem s postižením. Jde o pomoc velice konkrétní, určenou stávajícím i bývalým uživatelům služeb Jedličkova ústavu.

Asistovala jsem Aleně Fellerové při vybírání kasičky veřejné sbírky nadace v jedné brněnské velkoprodejně a byla jsem moc pyšná, že výsledná částka překročila čtrnáct tisíc korun.

Cesta na druhý konec republiky se ženou, která svůj život zasvětila nadaci a pomoci postiženým, uběhla až příliš rychle. Díky mé dávné přítelkyni a její dceři Marušce, upoutané na invalidní vozík, je mi problematika postižených blízká a hluboce se skláním před lidmi, kteří dovedou nemyslet na své problémy a pomáhat těm, kteří to skutečně potřebují. Před lidmi, kteří naplňují odkaz či přání samotného Dalajlámy: „Ať se stanu v každé době nyní a navždy: ochráncem těch bez ochrany, vůdcem pro ty, co ztratili cestu, lodí pro ty, kteří plují přes oceány, mostem pro ty, kteří přecházejí řeky, úkrytem pro ty, co jsou v nebezpečí, svítilnou pro ty, co nemají světlo, útočištěm pro ty, co nemají kde hlavu složit a sluhou pro všechny potřebné.“ A jsem pyšná na to, že pár z nich patří k mým přátelům.

(Pokud byste i vy chtěli přispět Nadaci Jedličkova ústavu na konkrétní pomoc postiženým, tak kasička nadace je u pokladen prostějovské prodejny OBI).

Olga Katolická