Příběhy klokánkových dětí. Míšovi (14) dali byt, kreditku i peníze. Na lásku zapomněli

Ilustrační foto pixabay.com

Ivoš pracoval pro firmu, která sídlila přímo ve velkém domě, kde rodina bydlela. Míša si začínal připadat odstrčený, žárlil, že už nemá maminku jen sám pro sebe. Když se o firmu začala jednou zajímat policie, právníci všechno vyřešili. Míša se ale chytl příležitosti a začal pátrat po tom, co se děje. Myslel si, že by tím mohl získat maminku zase pro sebe. To se Ivošovi nelíbilo, a tak chlapci pořídil malou garsonku, dal mu kreditku a řekl, že s nimi už bydlet nemůže.

Čtrnáctiletý Míša měl sice peníze, drahé oblečení a vlastní bydlení, ale stýskalo se mu, přestal jíst, byl vyhublý a psychicky se mu příliš nedařilo. Toho si všimli ve škole, odkud zavolali sociálku. Když se chlapec se vším svěřil, byl převezen do Klokánku. Zatímco jiné děti se do Klokánku dostali jen s minimem věcí, on měl všechno. Díky tomu se stal rychle oblíbeným, vyprávěl ostatním o svém životě a pomáhal tetám s péčí o ostatní děti.

„Navázali jsme s rodinou kontakt a začali pracovat na odstranění bariéry, která zde vznikla,“ vykládá Klokánek. „Míša by jinak musel do dětského domova, ale my ho za každou cenu chtěli vrátit tam, kam patří.“ Po čase se podařilo v rodině vše urovnat a chlapec se mohl vrátit. Ivoš ho přijal, objasnil mu, že není potřeba žárlit. Maminka slíbila, že se bude věnovat jemu i novému miminku rovnocenně.

Míšovi je teď patnáct let, je to mladý a rozumný hoch a nadále pracuje na tom, aby doma všichni společně vycházeli tak, jak mají. Můžeme tak jen doufat, že opět neskončí ve vlastním bytě. (red)