Cesta na Nordkapp, den pátý. Finská sauna, kilometrový běh na Adama a značná škoda

Foto Bořek Nagy

Další fotky: 

Pátý den měli oba cestovatelé naplánovaný tak, že zlehka mrknou v okolí cest po Finsku a pojedou směrem do Stockholmu. Potíže, které je potkaly v noci, jim ale plány nabouraly.

„Ubytovali jsme se v krásné romantické chatě v lese na samotě. Majitel bydlí v Rovaniemi a jeho stará matka cca 500 metrů od chaty. Při příjezdu nám pustila saunu, abychom si po dlouhé době trochu odpočinuli a navíc, kde jinde zkusit finskou saunu než ve Finsku, že? Vybalili jsme si věci, otevřeli norské pšeničné pivo, nalili panáčka slivovice a čekali až v sauně bude ta správná teplota. Nehodlali jsme však tak dlouho čekat, proto jsme do ní šli už při nějakých 80ti stupních. Vydrželi jsme v ní asi 20 minut a už se těšili, jak se před chatou zchladíme o více než 100stupňů (venku bylo tou dobou minus 23). Jak jsme se postavili na spodní lavici sauny, ta pod námi praskla. Asi nebyla stavěná na našich 2x100kg. No nic, spravíme ráno, řekli jsme si a frčeli ven,“ popisuje akci sauna Bořek.

Mrazivý chlad byl po sauně úplně úžasný, nedá se srovnat s chladnou koupelí v klasických saunách „Na nohách jsme měli takzvané hotelové Ikea papuče a kolem pasu ručníky. Když nám začalo být chladno, rozhodli jsme se pro druhé kolo saunování. Jenže, v chatě byl bezpečnostní zámek, a bez klíčů jsme se do ní nemohli dostat. Zkoušeli jsme různé držáky na květiny, hřebíky, co jsme našli, ale bez šance. Rozhodli jsme se, že Jarek bude dál zápasit s dveřmi a já poběžím k majitelce pro náhradní klíč. Asi po 50 metrech jsem musel ručník z pasu sundat a dát si jej kolem ramen, protože mráz tak neskutečně štípal, že jsem myslel, že mi praskne kůže. Po dalších asi 200 metrech jsem absolutně necítil prsty na nohách, a i když jsem vyrazil jako chlap, v tu dobu už ze mě určitě byla holka (muži rozumí). V cestě jsem pokračoval, ale dům jsem prostě v hromadách sněhu nenašel. Skoro všechny domy na severu mají červenou barvu, ona jej měla bílý. Nedalo se nic dělat, rozběhl jsem se zpátky a zcela vysílený jsem doběhl k naší chatě, před níž se už polozmrzlý Jarek z nadějí usmíval, že nesu klíč. Obešli jsme celou chatu a nakonec rozbili sklo na vchodových dveřích,“ dodává Bořek.

Oba cestovatelé se konečně ohřáli a po několika telefonátech stran pojištění škodné události a odeslání e-mailu majiteli chaty šli spát. Po čtyřech hodinách spánku je vzbudila majitelka a sdělila jim, že cena za opravu je v přepočtu asi 12000,- Kč. „Přestože se nám cena zdála strašná, jsme převodem peníze uhradili, sepsali s ní protokol o události atd. a odjeli směr Stockholm. Naštěstí nás nic dalšího již cestou nepotkalo (krom sobů u silnice), a tak jsme do Stockholmu dojeli zdárně, dospali pár hodin v autě a nachystali si věci na cestu do letadla. Uvidíme se v Prostějově, přátelé, děkujeme za podporu, děkujeme za čtení našich příběhů a za to, že jste byli s námi. Stálo to za to, až zas příště někam pojedeme, rádi vás sebou aspoň takto on-line vezmeme,“ končí příběh Bořek: „Za sebe a myslím i za Jarka, můžu říct, že jsme za tuto cestu šťastni.“ (red)