Diabetes je jako neosedlaný kůň, tvrdí zdravotníci

ilustrační foto

Mnozí pacienti ale nemoc podceňují a ona se jim „odmění“ po svém. „Denně se setkávám s lidmi, kteří kvůli diabetu končí na dialýze, oslepnou, přijdou o nohy při amputaci,“ konstatovala Lenka Prokopová, která působí v edukačním centru prostějovské nemocnice.

Ke zvládání diabetu je potřeba spolupracující tým lékařů (diabetologů), sester (edukačních, nutričních) a v neposlední řadě i pacienta samotného. Cílem edukační sestry je poskytnout dostatek základních informací i praktických dovedností, které pacientovi pomohou se snáze orientovat v nemoci.

Vzdělávání diabetiků se v prostějovské nemocnici provádí jak ambulantně, tak i při hospitalizaci. „Vycházíme vstříc i rodinným příslušníkům, kteří mají také zájem se o této nemoci více dozvědět a tím poskytnout větší oporu nemocnému," dodala Prokopová.

Edukace se týká především samostatné kontroly nad diabetem, schopností pochopit jeho podstatu, naučit se používat diabetické pomůcky, jako je glukometr, inzulinová pera, umět vést záznamy své léčby a tím se z významné části podílet na kompenzaci diabetu.

Jednou z těch, kdo nemoc dostali pod kontrolu, je i Andrea. Na první pohled zcela obyčejná mladá žena se s cukrovkou pere už dvacet let. „Naučila jsem se s ní žít, nic jiného mi nezbývá. Chce to nemoc poznat, vědět, jaká nebezpečí sebou přináší. Cukrovka totiž nebolí, ale postihuje vlastně všechny orgány,“ říká. Andrea využívá nejrůznější pomůcky, jako například inzulínovou pumpu. Svou nemoc přitom nezískala co by dědictví po předcích. „Nikdo z mých blízkých cukrovku nemá. Ale já, můj bratr a sestřenky ano,“ posteskla si. (ber)

Ilustrační foto pixabay.com