Příběhy klokánkových dětí. Kristýnku doma týrali psychicky i fyzicky

ilustrační foto

Po umístění byla holčička zprvu velmi neklidná a obtížněji zvladatelná. Používala hrubá slova, která zřejmě slyšela doma, a s panenkami si hrála způsobem, který sama na sobě zažívala. Brzy ji ale tyto návyky opustily a z Kristýnky se stala velmi milá, usměvavá, komunikativní, zvídavá a energická dívenka. Výrazně se zlepšila i ve škole, začala nosit jedničky a dvojky. Ráda běhala, cvičila a tančila, velmi si oblíbila divadlo a balet, i kreslení a vystřihování. Navštěvovala psychoterapii, muzikoterapii, arteterapii a sportovní kroužek. Matka ji zprvu občas navštěvovala, v lednu ale přišla naposledy.

Kristýnka velmi toužila po rodičích, kteří ji budou mít rádi, i kdyby to byli rodiče „noví“. V kresbě rodiny znázornila nové rodiče a sebe a kolem postav nakreslila mnoho srdcí. Při kresbě na volné téma namalovala dům se zahradou a i tam nakreslila několik srdcí. Podle jejích představ bydlí normální rodina v domě, mají se všichni rádi, jsou šťastní a táta chodí do práce.

V listopadu se Kristýnce její největší přání splnilo. Celá šťastná odešla se svými novými rodičů domů. (red)

Ilustrační foto: pixabay.com