Žijeme v právním státě?

Vždycky jsem si myslela, že zákony jsou od toho, aby jasně vytyčily určitá pravidla a aby chránily člověka, který se chová správně a slušně. Někdy se mi však zdá, že spíše opak je pravdou. Posuďte sami.

Třeba takoví exekutoři. Zapomeňte na to, že je nutné se jich obávat jen v případě, jste-li dlužníkem. Mám na mysli případy, kdy vtrhnou do vašeho domova, protože peníze dluží někdo z vaší rodiny. A nejen to - vůbec nemusí jít o příbuzného, ale třeba jen známého či podnájemníka. Takovému „vykonavateli“ spravedlnosti stačí, když se „domnívá“, že ve své domácnosti přechováváte dlužníka. Exekutora také nezajímá, co komu ve vaší domácnosti patří. Bere všechno. A vy musíte dokázat, že televizi a počítač jste si koupili ze svého a obraz máte po babičce. Pokud máte štěstí a najdete pět let staré paragony a bratr vám dosvědčí, že toho Zápecu jste fakt zdědili, musíte podat žalobu a to stojí 2 tisíce.

Na druhé straně, jestliže vám do domu vlezou zloději a vy svůj majetek i své zdraví bráníte, musíte si dát velký pozor, aby lupiči nepřišli k nějaké úhoně. Nikoho nezajímá, že ve vašem domě neměl nikdo cizí bez vašeho souhlasu co dělat. Samozřejmě, v otevřeném střetu popadnu třeba pohrabáč a omlátím ho vetřelci o hlavu (pokud k tomu budu mít dost síly a taky příležitost). A v tom případě se ocitám na druhé straně zákona, který straní „ublíženému“ zloději a já se z toho musím zodpovídat. Zdá se vám to logické?

Pokud budeme mít takto nedokonalé zákony, nedá se o právním státě u nás mluvit ani šeptem.

Olga Katolická