O češtině (aneb Kritika do vlastních řad)

Lásku k českému jazyku ve mně nepochybně vzbudila už ve škole učitelka Helena Spáčilová. A samozřejmě ji umocnila moje dlouholetá práce ve sdělovacích prostředcích. Pramálo radosti však přinesla mému nejmladšímu synovi, který byl schopný ještě v páté třídě klidně napsat ve slově „hodiny“ tvrdé y po d. Na češtinu prostě neměl buňky.

Já patřím ke generaci, která po ukončení základní povinné docházky přinejmenším věděla, kde se píše tvrdé a měkké i – y (aspoň většinou). Dnes to už dávno není pravda. Stačí se podívat na sociální sítě, dnešní mladí pisatelé tam nějaká i, y, s, z či interpukci nebo shodu podmětu s přísudkem zásadně neřeší.

Nepokládám se za hnidopicha a hrubky v příspěvcích na internetu mě nijak nepohoršují. Moje nevlastní sestra zásadně píše ve slově „pořád“ na konci místo d písmenko t a mně to vůbec nevadí. Jsem ale toho názoru, že v médiích, a to mám na mysli také internet a televizi, by se mělo mluvit správně česky. Redaktoři v tištěných novinách to mají nejtěžší. Co je psáno, to je dáno a případná chybička na vás klidně vyskočí ještě po letech (Věřte mi, znám to z vlastní zkušenosti). Internetové noviny mají výhodu, že pokud je čtenáři na hrubku upozorní, mohou ji opravit. Jsem zvědavá, jestli někdo upozorní nejmenované regionální periodikum, které v internetové formě svých novin zveřejnilo titulek: „Smutný rekord: 47 aut zavazelo při blokovém čištění“. Helenka Spáčilová by nepochybně omdlela, neboť slovo „zavazí“ je pouze oblastním nespisovným útvarem a v novinách by nemělo co dělat.

Určitě líp jsou na tom reportéři, kteří mluví. Tvrdost i ani s – z v řeči nepoznáte. Ale zase mohou perlit jinak. V úterý ráno hovořil regionální reportér na ČT 24 o výstavbě silnice někde na Ostravsku a prohlásil, že „komunikace by měla vést tudyma“.

Netvrdím, že každé slovo, jež vypustíme z úst, musí být spisovné. Jsme lidé a v běžném hovoru leckterý slangový výraz lze přehlédnout. Ale prosím – v médiích se snažme očistit naši krásnou mateřštinu od amerikanismů, germanismů a dalších nespisovných výrazů.

Olga Katolická