Už ať je po volbách!

Taky máte pocit, že se u nás život zastavil? Nebo – ani ne tak zastavil, jako „smrsknul“ na jednu jedinou věc – první přímou volbu prezidenta.

Sousedka od vedle si zlomila nohu. Kamarádovi utekla žena a nechala mu dluhy a dvě děti. S konečnou platností mi doma „odešla“ karma a nový způsob ohřevu vody nás přijde jednou tolik, než jsem původně počítala. Přítelkyni se konečně podařilo najít solidního řemeslníka na dokončení stavebních prací v novém rekonstruovaném domě. Celá republika se napřed obalila ledovkou a následně smogem. Moje tříletá vnučka se naučila lyžovat... Jenže nikoho to nezajímá. Nejen zcela cizí lidé, ale i dlouholetí přátelé či dokonce rodinní příslušníci se hádají, kdo bude koho volit. Předvolební kampaň v posledním týdnu pořádně přitvrdila. Ze strany tištěných médií se mi zdá kampaň trochu jednostranná, ale vzhledem k vlastníkům se tomu nelze divit. Noviny si raději nekupuji, protože mi pořád někdo vnucuje svůj názor, proč bude volit toho svého kandidáta a argumenty jsou většinou stejné. Středeční televizní beseda pod názvem Cesta na hrad se mi zdála mnohem méně profesionálně zvládnutá než besedy probíhající pod taktovkou pana Moravce. Na rozdíl od Jitky Čvančarové mě prohlášení pana Zemana o tom, že knížata degenerovala, protože využívala práva první noci, kdežto nižší šlechta – zemanové – se v tomhle ohledu musela uchylovat k násilí, mě opravdu neurazila. Pokládala jsem tuto poznámku za bonmot, nadsázku a určité odlehčení. Zcela určitě by mě nenapadlo obvinit mluvčího ze schvalování násilí na ženách. Tvrzení pana Schwanzenberga, že právo první noci nikdy nebylo oficiálním právem, bylo už úplně od věci, o to přece vůbec nejde...

Už jen dva dny a život v naší zemi by se měl vrátit k normálu. Ať už vyhraje ten či onen. Už se nemůžu dočkat.

Olga Katolická