Ptákem roku 2023 je polák velký. Ohrožená, přesto lovená kachna

Foto birdlife

Další fotky: 

Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlašuje ptákem roku 2023 poláka velkého. Na pomyslném trůnu vystřídá zvonka zeleného. Udělením titulu polákovi velkému chtějí ornitologové upozornit na neutěšený stav naší rybniční krajiny a na to, že polák v České republice stále patří mezi lovné druhy, a to i přesto, že je celosvětově ohrožený. Nicméně dobrou zprávou nejen pro poláka je celounijní zákaz olověných broků na mokřadech, který vešel v platnost ve středu 15. února. Na otravu olovem v Evropě každoročně hynulo milion ptáků. To se má nyní změnit.

Udělením čestného titulu ornitologové již od roku 1992 upozorňují na zajímavé ptačí druhy a vybízejí veřejnost k jejich sledování a praktické ochraně. Zvolený ptačí druh zároveň reprezentuje problematiku, která se týká široké skupiny opeřenců. „Polák velký je vrubozobý pták, který k životu potřebuje rozmanité mokřady s ostrůvky a rákosinami. Takových je ale v Česku už jen minimum. Polák proto hnízdí na rybnících, kde se ale potýká s problémy. Kromě neutěšeného stavu rybniční krajiny musí od září do listopadu čelit lovcům. Ačkoliv je polák od roku 2015 celosvětově ohroženým druhem, v Česku stále patří mezi lovnou zvěř, což je nepřijatelné. V letošním roce budeme usilovat o vyjmutí poláka ze seznamu lovných druhů,“ předesílá ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek. 

Polák velký nicméně začíná „svůj“ rok velkým úspěchem. „Ve středu 15. února vstoupilo v platnost nařízení Evropské unie, podle kterého se již na mokřadech nesmí k lovu používat olověné broky. Milion vodních ptáků v Evropě každoročně hynulo na otravu olovem poté, co při sběru potravy spolykali olověné broky. To se nyní změní. Zákaz olova na mokřadech je završení více než dvacetiletého společného úsilí BirdLife Europe a partnerů v jednotlivých zemích a také skvělý začátek roku poláka velkého. Věřím, že další ochranářské úspěchy budou následovat,“ říká Vermouzek.

Poláky velké u nás lze pozorovat celoročně, na jaře ale ve vyšších počtech než v zimě. Je naší druhou nejpočetnější kachnou, za kachnou divokou. Každoročně u nás hnízdí 7 tisíc až 14 tisíc párů , zimu v Česku tráví kolem tří tisíc jedinců. Zrzavá hlava a krk, které kontrastují se světlým tělem, a nápadné, červenohnědé oči jsou hlavními znaky samce poláka velkého. U tohoto druhu je výrazný pohlavní dimorfismus, kačer je zbarvený jinak než kachna. Aby samice neupozorňovala na hnízdo, v jejím šatu převládají různé odstíny hnědé a stejnou barvu má i oko.

Ještě na začátku 20. století byl polák velký u nás vzácný. Postupně se ale jeho stavy začaly zvyšovat, v 70. letech 20. století byl na svém početním vrcholu a dokonce nejpočetnější kachnou. Jenže na konci 70. let se naplno rozběhla intenzifikace hospodaření na rybnících, tedy zvýšené přísuny hnojiv včetně umělých, splachy ze scelených polí a zvyšování obsádek s naprostou převahou jediného druhu – kapra obecného. Zásadní zlom pro rybniční krajinu a její obyvatele nastal v první polovině 80. let, kdy se zintenzivnil chov kaprů a s tím spojené úpravy rybníků. Po roce 2000 se pokles počtu poláků kvůli intenzivnímu rybníkářství výrazně zrychlil. Z chovu kapra – symbolu českého rybníkářství – se tak stala jedna z hlavních příčin úbytku poláka velkého z české krajiny. Změny v rybničním hospodaření, ztráty hnízdního prostředí, izolace rybníků lesem od okolní krajiny, zánik pozvolných přechodů do luk a polí, intenzifikace zemědělství, zastaralý zákon o myslivosti a používání jedovatých olověných broků, to vše se promítá do života vodních ptáků na našich rybnících. Výsledkem je stálé snižování velikosti hnízdní populace většiny druhů kachen včetně poláka velkého, lysky černé nebo třeba vymizení většiny kolonií racka chechtavého.

Letošní kampaní chce ČSO upozornit na špatný stav rybniční krajiny a na problémy, kterým její obyvatelé čelí. Zároveň chce dosáhnout vyřazení poláků ze seznamů lovné zvěře a také informovat o zákazu olověných broků a pomoci jej uvést do praxe.

ČSO vyzývá veřejnost, aby si všímala vodních ptáků ve svém okolí, a pomohla tak s ochranou těchto ubývajících opeřenců. „Kvůli neutěšenému stavu mokřadních biotopů jsme svědky toho, že vodní ptáci ubývají stále rychleji a stále více. Choďte pravidelně k vodě a pozorujte a poznávejte vodní ptáky. Právě v tomto období lze sledovat námluvy a tok vodních druhů ptáků, a proto je lze pozorovat nejlépe z celého roku. Informace o pozorování ptáků je možné po celý rok vkládat do Faunistické databáze ČSO Avif. Díky informacím od veřejnosti zjistíme, kde tito ptáci žijí a případně, jak se jim daří vyvádět mláďata,“ říká Vermouzek.  (Zdroj birdlife).