Zapomenutí rodáci. Generálporučík Vilém Sacher

ilustrační foto

Narodil se 17. února 1907 v Prostějově, kde maturoval roku 1925 na tamním gymnáziu. Krátce poté se podrobil dobrovolnému odvodu a zahájil studia Vojenské akademie v Hranicích. Jako dělostřelecký důstojník pak získával zkušenosti v mnoha funkcích dělostřeleckých jednotek Československé armády. Věnoval se systematicky studiu jazyků a roku 1932 složil státní zkoušku z maďarštiny a o rok později univerzitní zkoušku z francouzštiny. V letech 1935-1937 absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze. Naposledy před okupací byl přednostou 4. oddělení 3. rychlé divize v Bratislavě.

Od počátku nacistické okupace intenzivně spoluvytvářel rámcový pluk Obrany národa Praha-Holešovice. Před zatčením gestapem uprchl v únoru 1942 do zahraničí. Přes Balkán se dostal do Francie a v květnu 1940 byl prezentován u vznikajícího čs. dělostřelectva v Agde, i když do bojů ve Francii již zasáhnout nemohl. Ve Velké Británii byl zprvu zařazen u štábu 1. čs. smíšené brigády. V letech 1941-1943 byl přidělen do studijní skupiny MNO v Londýně. Absolvoval i výsadkářský kurs a stáž u britské výsadkové divize. V létě 1943 odejel bojovat do SSSR. Tam sloužil nejprve u velitelství čs. jednotek v Moskvě ale 9. ledna 1944 se stal náčelníkem štábu 2. paradesantní brigády. Podílel se intenzivně na jejím výcviku. Nasazen s ní na frontě nebyl v důsledku těžkého zranění při autonehodě. Místo toho byl v srpnu 1944 zařazen k 3. čs. samostatné brigádě jako velitel brigádního dělostřelectva. Prošel boji v karpatsko-dukelské operaci, na Slovensku i při osvobozování Moravy. Mnohokrát byl vyznamenán, mimo jiné čtyřmi čs. válečnými kříži 1939.

V roce 1945 odjel podplukovník gšt. Vilém Sacher do Sovětského svazu na dvouleté studium Vyšší akademie generálního štábu K. J. Vorošilova. Po návratu sloužil na hlavním štábu v Praze a v roce 1949 byl povýšen do hodnosti brigádního a o rok později divizního generála. Stál u počátků armádní tělovýchovy a zakládal Armádní tělovýchovný klub, později přejmenovaný na Duklu. Také navrhl odvážné armádní vystoupení na IX. všesokolském sletu v Praze v červnu 1948.

Koncem května 1951 jej bez zjevného důvodu, jen jako politicky nespolehlivého, náhle propustili do zálohy. Našel zaměstnání jen jako dělník a později s manželkou pracovali v pohostinství. Roku 1965 požádal o rehabilitaci a získal zpět hodnost generálporučíka. O rok později se stal ředitelem hotelu Junior v Praze.

Vilému Sacherovi se podařilo uspět i jako spisovateli, když začal zpracovávat své paměti z doby válečných operací. Roku 1969 vyšla jeho prvotina „Pod rozstříleným praporem“. V srpnu 1968 odsoudil okupaci vojsk Varšavské smlouvy, takže roku 1970 byl propuštěn ze zaměstnání. Zákaz postihl i jeho literární práci. Stýkal se však s dalšími spisovateli pronásledovanými za normalizace. Některé jeho rukopisy byly šířeny v samizdatu a kniha „Krvavé velikonoce“ vyšla dokonce ve známém exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých 68publishers v Torontu.

Vilém Sacher podepsal úvodní prohlášení Charty 77. Tímto činem si vysloužil mimořádně hněvivou reakci tehdejšího komunistického režimu. Generální tajemník ÚV KSČ a prezident republiky Gustáv Husák dokonce sedmdesátiletého Viléma Sachera v březnu 1977 degradoval na vojína a odebral všechna vyznamenání získaná za válečnou službu vlasti. Ministr národní obrany Martin Dzúr nechal i prověřit oprávněnost Sacherova osvědčení účastníka odboje a výši důchodu.

Vilém Sacher se nedočkal své rehabilitace. Zemřel náhle ve věku osmdesáti let 14. srpna 1987. Dne 15. ledna 1990 byl prezidentem Václavem Havlem plně rehabilitován byla mu vrácena hodnost generálporučíka.

Svůj poslední sen sní na prostějovském hřbitově. (ber)

Foto: VHU Praha