RG a ZŠ města Prostějova nese ve svém názvu jméno akademika Otty Wichterleho

Foto MMP

RG a ZŠ města Prostějova se dostalo velké pocty. Ke svému dosavadnímu názvu totiž připojilo jméno slavného rodáka a současně světově proslulého českého vědce a vynálezce Otto Wichterleho. Je více než příznačné, že přírodovědně zaměřené reálné gymnázium nese spolu se základní školou jméno tohoto geniálního chemika, světově proslulého objevitele silonu a gelových kontaktních čoček, za jejichž vynález byl nominován na Nobelovu cenu. Jak už to tak chodí, tato cena je proslulá zejména jmény těch, kteří ji sice nikdy nezískali, ale jejichž práce byla pro lidstvo nenahraditelnou.

Je zajímavé, že Otto Wichterle původně ani chemii nehodlal studovat. Zajímal se o matematiku, a tudíž si ke studiu vybral strojírenství. Díky příteli Součkovi, který mu tento obor nakonec vymluvil, se nakonec rozhodl (na jeho doporučení) pro studium chemie. A to byla výhra! Prostředí chemické fakulty bylo velmi nakloněno samostatné vědecké práci studentů, což mladého budoucího vědce nesporně lákalo. Vystudoval tedy Fakultu chemicko-technologického inženýrství ČVUT, jeho diplomovou práci vedl významný chemik Emil Votoček. Inženýrskou státní zkoušku složil Otto Wichterle v r. 1935, po roce pak získal doktorát technických věd a poté byl až do uzavření vysokých škol nacisty zastupujícím asistentem. I v této etapě života sehrál významnou roli v jeho vědecké orientaci již výše zmíněný Emil Votoček. Wichterle se totiž po jeho doporučení zaměřil na biochemii na lékařské fakultě. Studoval tedy medicínu, v jejímž dokončení mu zabránilo pouze stanovení termínu poslední zkoušky, což bylo právě po již výše zmíněném 17. listopadu 1939.

Pak ho již provázela nějaký čas smůla ve vědeckých postech, a to díky totalitním režimům. Tak kupříkladu když v r. 1941 vyvinul ve výzkumném ústavu firmy Baťa postup spřádání polyamidové příze, byl výzkum před okupanty utajován, takže k výrobě silonu, jak byl později obchodně nazván, došlo až po deseti letech.

Když se po válce vrátil na fakultu, ze které se posléze stala samostatná Vysoká škola chemicko-technologická, působil na ní Wichterle jako děkan Fakulty organické technologie. V r. 1958 však musel fakultu opustit. Tehdy mu ale poskytla azyl Československá akademie věd. Posléze se stal ředitelem nově vzniklého Ústavu makromolekulární chemie ČSAV.

V době politického uvolnění v r. 1968 byl Wichterle zvolen předsedou přípravného výboru Svazu vědeckých pracovníků, stal se poslancem České národní rady a po federalizaci ČSSR poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. V prosinci 1969 byl jako signatář „2000 slov“ odvolán z funkce ředitele ÚMCH. Satisfakce se mu však dostalo po r. 1989, kdy byl Otto Wichterle zvolen prezidentem ČSAV a vedl ji až do r. 1993.

Wichterlova práce byla úžasná. Stal se autorem více než 150 patentů a vynálezů, z nichž kromě silonu určitě připomeňme alespoň kontaktní čočky. To už byl členem mnoha mezinárodních organizací, nositelem řady mezinárodních ocenění a čestným doktorem ČVUT, Karlovy univerzity i zahraničních univerzit.

Slavnostního otevření gymnázia pod novým názvem se zúčastnili nejen zástupci města Prostějova, ale také členové rodiny Wichterlových. Konkrétně profesor Kamil Wichterle, který žije v Ostravě, a také Lambert Wichterle s manželkou Boženou, kteří žijí v Prostějově. (Zdroj MMPv)