Lidi, buďte ve střehu!

Olga Katolická

Narodila se 30. 9. 1951 v Prostějově, po vyučení dálkově vystudovala ekonomickou školu a nastoupila do OP Prostějov, nejprve jako sekretářka ředitele závodu 11, posléze jako pracovnice propagačního oddělení na úseku závodního rozhlasu a závodních novin. V roce 1976 přešla do Městského kulturního střediska jako redaktorka rozhlasu po drátě. Od roku 1984 pracovala v OD PRIOR, nejprve na úseku obchodní politiky, posléze jako vedoucí propagace a obchodní politiky. Od roku 1991 se vrátila k novinařině a nastoupila do redakce Prostějovského týdne. Zde na pozicích redaktor, editor a následně šéfredaktor pracovala až do konce roku 2006. V té době vážně onemocněla, po operaci zhoubného nádoru se podrobila léčbě a od počátku roku 2008 je v řádném starobním důchodu. Je vdaná a má tři dospělé syny.

Česká potravinářská inspekce začala zveřejňovat největší prohřešky prodejců potravin. Za pár týdnů jsou jich na seznamu bezmála čtyři stovky a na webových stránkách www.potravinynapranyri.cz se můžete podívat, jak si v kvalitě zboží stojí vaše oblíbené obchody. 

Dnes ale chci mluvit o jiné zkušenosti. Jestlipak se necháváte svést k nákupu zboží v akci? Já ano. Čím vyšší sleva (navíc ještě vyjádřená v procentech), tím vyšší moje uspokojení, jak výhodně jsem pro rodinu nakoupila. V prvním případě měl prsty můj manžel, který mi při jednom nákupu vsunul do vozíku sklenici kyselých okurek s vysvětlením – jsou v akci, jen za 15 korun. Byla fakt náhoda, že mi oko padlo na displej v okamžiku, kdy pokladní markovala zmíněné okurky a ejle – ne 15, ale 33 korun! Zůstaly u pokladny, ale nedalo mi to a cestou kolem informací jsem uštěpačně upozornila personál na chybu. Za dva dny mě v téže prodejně nahlodal červík zlomyslnosti, vzala jsem opět sklenici okurek označenou více než padesátiprocentní slevou a u pokladny sledovala displey. A ejle – zase 33 korun. Tentokrát jsem si okurky nechala a způsob, jakým jsem se domáhala u informací nápravy, by se dal označit za sarkastický. Vyprávěla jsem to přítelkyni a ta užasla: „Ty si  nekontroluješ účtenku?“  No, nekontroluju, nenosím do obchodu brýle na čtení. 

Co čert nechtěl, další náhoda v jiném supermarketu, zboží (opět v akci) bylo na účtence první a cenu jsem rozluštila i bez brýlí a zase byla stoprocentní. To už mě poučilo a začala jsem paragony kontrolovat. Budete se divit, ale v tomtéž obchodě se mi to stalo třikrát během deseti dnů, dvakrát byla částka kolem deseti korun, ale  potřetí, kdy mi u pultu s uzeninami narazili za salám s padesátiprocentní slevou plnou cenu, dělal rozdíl 17,50 Kč. Byly dvě hodiny po poledni – dovedete odhadnout, kolik od rána ošidili lidí?  

A do třetice zase z jiného supermarketu. Středně velký nákup za nějaké tři stovky, mezi ním i dvě balení kalibrovaných zmrazených kuřecích prsních řízků, kus za 44,50 Kč. Manžel si odskočil,  já uložila nákup do kufru auta, sedím, čekám a bezmyšlenkovitě čučím na účtenku v ruce. Najednou zpozorním – zmražená kuřecí prsa jsou účtována třikrát! Z auta jsem vyletěla jako čertík ze škatulky! Slečna u pokladny, aniž by zaznělo slůvko – promiňte – mě odlifrovala k informacím. Tam mi bez řečí a jakéhokoliv vysvětlování vrátili pětačtyřicet korun. 

Moje babička bývala obchodnice. (I když co já pamatuju, dřela na poli u Bulhara, ale na svou hokynářskou minulost byla velmi pyšná). Jenže žila v jiném světě. „K takovým zlodějům nechoď, vyber si poctivýho obchodníka,“ řekla by mi. No jo, babi, jenže co dělat, když tuto praxi okrádání zákazníků praktikují všechny supermarkety?

A proto opakuji, buďte ve střehu a účtenky důsledně kontrolujte. A ne jako já...

Olga Katolická