Je za námi první volební den

Tak mám pocit, že v Česku se kromě Klausovy amnestie a prvních prezidenstských voleb nic neděje. Se svým názorem na amnestii jsem se s vámi již podělila a lístek se jménem svého favorita na příštího prezidenta jsem vhodila do volební urny už kolem třetí v pátek odpoledne. Zatímco při posledních volbách byly chodby školy v ulici Dr. Horáka víceméně tiché, tentokrát jsem se potkala s celou řadou sousedů, známých, kamarádů i přátel. S většinou jsem se v tomto roce viděla poprvé, takže jsme si pořád třásli rukama a opakovali – hlavně zdravíčko.

Zájem o historicky první přímou volbu prezidenta mě potěšil, a tak jsem zaznamenala několik potřehů prvního dne.

* Tak například ve věznici v Odolově na Trutnovsku zůstalo po amnestii 196 věznů, z nich 172 projevilo zájem volit prezidenta (určitě litovali, že mezi kandidáty není i Václav Klaus). V pardubické věznici využilo možnosti volit hned první den 388 odsouzených.

* Všichni uchazeči o prezidentský post svorně odvolili první den. Kromě herečky Táni Fischerové dali zřejmě všichni svůj hlas sami sobě.

* Jako naschvál začalo mrznout a trochu nasněžilo i v Prostějově. „Ještě že mrzne, aspoň mi tu lidi moc nenašlapou,“ utěšovala se uklízečka na jedné z prostějovských škol.

* „Hele, v prvním kole se stejně nic nerozhodne, příští týden přijedeme a půjdeme volit ve druhém,“ sdělili mi dva z mých synů, kteří mají tady v Prostějově stále trvalé bydliště, i když se většinou vyskytují někde zcela jinde.

* „Tak jsem s hrdostí splnil svou občanskou povinnost. Teď jsem jen zvědav, jestli se v naší společnosti změní něco k lepšímu,“ řekl mi poněkud skepticky jeden starý kamarád.

Jeho slova mě přiměla k zamyšlení. Slyšela jsem od prezidentských kandidátů hodně slibů, hodně slov o tom, co a jak budou dělat lépe, o tom, co všechno se po jejich nástupu do funkce změní, jako když kouzelným proutkem mávne. A přepadly mě pochybnosti. Má vůbec podle současné právní úpravy prezident aspoň minimální moc něco změnit? Uvidíme.

Olga Katolická