Absurdistán v Česku

V úterý opět stanul před soudem „tykadlový“ Roman Smetana, bývalý řidič olomouckého dopravního podniku. Poté, co si odseděl 100 dní za pomalování několika volebních plakátů před parlamentními volbami v roce 2010 se nyní zodpovídal za to, že se zdráhal nastoupit výkon trestu. Tentokrát měl štěstí na rozumného soudce, který celou věc posoudil jako jednu záležitost a „udělil“ Smetanovi tříměsíční trest s podmínkou na 14 měsíců.

Všimněme si, že v tomto případě byl soud skutečně výkonný. Smetanu do vězení poslala manželka někdejšího ministra vnitra Ivana Langera, kterého právě v těchto volbách voliči „vykroužkovali“ z předního místa kandidátky a on totálně propadl.

I když se nástupu do výkonu trestu úspěšně vyhýbá několik „politických“ celebrit, i když znám případy matek samoživitelek, které marně čekají, až někdo jejich bývalé partnery donutí platit výživné (teď navíc těm matkám prý kvůli amnestii posílají později sociální dávky, protože úřady musí přednostně vyřizovat dávky pro amnestované – chudáci vyjdou z kriminálu a nemají ani korunu), zatímco se vězení a trestu úspěšně vyhýbá pěkná řádka tunelářů a zlodějů (někteří se díky amnestii už teď mohou radovat) a na rozdíl od těch, jimž uvízly za nehty miliony i miliardy, Roman Smetana si své odseděl (i když se nástupu trestu pár týdnů vyhýbal). Na rozdíl od mnoha a mnoha mnohem větších hříšníků a neváhám použít i slova zločinců – jeho osoby se netýkala ani amnestie. A udělal pouze to, že pomaloval pár volebních plakátů kterési politické strany.

A tak jsem si vzpomněla na dvacet let starou záležitost. V rámci pracovních povinností jsem pár dní sledovala činnost justiční stráže a exekutorek okresního soudu. Nikdy na těch pár dní nezapomenu. Nezapomenu, jak se stěhoval nábytek z domova matky s asi desetiletým chlapcem – dluhy nadělal tatínek (neúspěšný podnikatel) a stěhováci odnesli z bytu obývací stěnu, televizor a řadu dalších věcí. Staré babce v Určicích, která dlužila pár stovek zdravotní pojišťovně, se na seznam zabavených věcí napsal jen infrazářič z koupelny. Víc v jejím malém domku na zabavení nebylo. I když tehdy byla naše demokracie ještě mladá, už bylo pár pěkných tunelářů a zlodějů. K nim však nikdo na exekuci nešel. „To máte tak,“ řekl mi jeden člověk z oboru. „Na ty malý dlužníky, na ty si páku vždycky najdem. Na ty velký musíme být hodní. Ty si musíme hýčkat, abychom z nich v budoucnu aspoň něco dostali.“ A tak mám dojem, že tu tahle praxe těch dvacet let pořád přetrvává... Případ Romana Smetany zmíněnou podmínkou nekončí, protože státní zástupce se proti rozhodnutí soudu odvolal. Jak říkám... Absurdistán...

Olga Katolická