Pozůstalost? I telefon za pár kaček!

Olga Katolická

Narodila se 30. 9. 1951 v Prostějově, po vyučení dálkově vystudovala ekonomickou školu a nastoupila do OP Prostějov, nejprve jako sekretářka ředitele závodu 11, posléze jako pracovnice propagačního oddělení na úseku závodního rozhlasu a závodních novin. V roce 1976 přešla do Městského kulturního střediska jako redaktorka rozhlasu po drátě. Od roku 1984 pracovala v OD PRIOR, nejprve na úseku obchodní politiky, posléze jako vedoucí propagace a obchodní politiky. Od roku 1991 se vrátila k novinařině a nastoupila do redakce Prostějovského týdne. Zde na pozicích redaktor, editor a následně šéfredaktor pracovala až do konce roku 2006. V té době vážně onemocněla, po operaci zhoubného nádoru se podrobila léčbě a od počátku roku 2008 je v řádném starobním důchodu. Je vdaná a má tři dospělé syny.

Před nějakými dvanácti roky jsem podala na Domovní správě žádost o přidělení bytu v domě s pečovatelskou službou. Zaplatila jsem poplatek ve výši 1 000 korun, rada následně mou žádost schválila. Jenže během násleujících tří měsíců moje maminka zemřela, tudíž jsem o tom Domovní správu informovala a ptala se, co se zaplaceným poplatkem. Tehdy se mi dostalo odpovědi, že se nevrací a kromě toho – stejně by peníze spadly do pozůstalosti. Nic na tom neměnila ani skutečnost, že to byla moje žádost a poplatek jsem zaplatila z vlastní kapsy. Ale budiž.

Jenže nedávno mě šokovalo jiné „spadnutí do pozůstalosti“. Umřel mi kamarád (už jsem to tady zmiňovala), jeho manželka, moje přítelkyně, šla vyzvednout věci z nemocnice. Doma zjistila, že má v tašce nabíječku, ale mobilní telefon ne. Nebyl to žádný super přístroj, získali jej na jakési předvaděcí akci jako druhý telefon za kačku, ale měl čerstvě nabitou SIM kartu za dvě stovky. Vydala se do nemocnice a dožadovala se telefonu. „Jó, my jsme vám to neřekli? Mobilní telefon je cennost, je to zablokované a spadá do pozůstalosti,“ řekli jí v nemocnici. Chtěla aspoň tu kartu, kterou dobila den před tím, než manžela odvezli do nemocnice, ale to prý nejde. Takže křáp za pár stovek spadne do pozůstalosti a karta samozřejmě propadne, protože nejméně tři měsíce, možná i více, bude mimo provoz...

Zmínila se o tom v pohřební službě a další člověk jí povídá – telefon? Buďte ráda... To já tatínkovi zavezl do nemocnice svůj vlastní telefon (do té doby žádný neměl), své malé rádio a svou přenosnou televizi. Vůbec mě nenapadlo, že se táta nevrátí... A všechny tyto věci, moje vlastní věci, které jsem tátovi do nemocnice donesl, byly zablokovány jako cennost a spadly do pozůstalosti. Nikdo nepátral po tom, čí vlastně jsou a že zemřelý nebyl jejich majitelem...

Vždycky si říkám, že mě už nic nemůže překvapit. A vždycky jsem překvapená...

Olga Katolická