Před sedmdesáti lety se v Prostějově demonstrovalo proti násilnému odstranění Masarykova pomníku. Město chystá pamětní desku

ilustrační foto kudyznudy.cz

„Jsme hrdí na tehdejší Prostějovanky a Prostějovany, kteří se nebáli veřejně vystoupit proti totalitnímu režimu, přestože jim muselo být jasné, že je bude čekat perzekuce. Ta opravdu po potlačení demonstrace přišla. Město Prostějov na tehdejší události nezapomíná. Proto programové prohlášení současné Rady města obsahuje i závazek, že na náměstí před radnicí vznikne připomínka prostějovského „černého pátku“ v podobě pamětní desky“, uvedla první náměstkyně primátora Milada Sokolová.

A takto tehdejší události detailně popisuje historička a kronikářka města Hana Bartková:

„Tato událost je v naší historii označována také jako prostějovský „černý pátek“ 10. dubna 1953 a následovala po ní první politická demonstrace v Československu po roce 1948.

Pomník odhalený 27. října 1946 byl dílem akademického sochaře Otakara Španiela. Po únoru 1948 začala být Masarykova památka pro komunistickou moc nepohodlná a zároveň začala i protimasarykovská kampaň, která vyvrcholila vydáním pamfletu „O protilidové a protinárodní politice T. G. Masaryka“. Masarykův pomník se stal v této době místem, kde se lidé tiše scházeli, pokládali květiny a zapalovali svíčky. V Prostějově se konaly v roce 1953 dvě tiché demonstrace u Masarykova pomníku – první 25. února a druhá 7. března, ve výročí narození. V tento den zde položili kytici žáci maturitní třídy III. A Gymnázia Jiřího Wolkera.

Rada MNV se už v listopadu 1952 usnesla na odstranění pomníku a na přejmenování Masarykova náměstí na Stalinovo nebo Gottwaldovo, ale na zásah místního a okresního výboru KSČ byla realizace odložena až na „vhodnější dobu“, protože usnesení rady se dostalo na veřejnost a vyvolalo velký nesouhlas občanů.

Iniciativu v protimasarykovském tažení převzali radikálnější komunisté z řad politického oddělení prostějovského vojenského leteckého učiliště a státní bezpečnosti. Akci provedli v pátek 10. dubna 1953 ve dvě hodiny ráno. Podle vzpomínek pamětníků bylo po půlnoci vypnuto veřejné osvětlení a náměstí bylo zahaleno umělou mlhou. U pomníku se sešlo asi dvacet osob z politického oddělení leteckého učiliště, kontrarozvědky, státní bezpečnosti a předseda Okresního národního výboru František Ján. O akci nebyli informováni straničtí funkcionáři města a okresu, MNV, okresní náčelník VB ani nadřízené vojenské a bezpečnostní orgány. Socha byla stržena vojenským autojeřábem a převezena do prostoru vojenské střelnice v Žarovicích, kde byla údajně v tzv. Jahodově žlebu transportérem rozdrcena a zahrabána do připravené jámy.

Brzy ráno v pátek 10. dubna se u poškozeného podstavce začali shromažďovat občané. Odpoledne přibyly další skupiny – mezi nimi také mládež a ženy. Pokládali zde květiny a zapalovali svíčky. Večer dokonce dvakrát zaútočili na radnici, kde podle nich byli viníci odstranění sochy. Podařilo se jim sice proniknout dovnitř, ale byli odsud vytlačeni. O půl jedenácté večer byl proti demonstrantům povolán pohotovostní oddíl lidových milicí z Olomouce.  Celkem zde zasahovaly desítky příslušníků veřejné bezpečnosti, státní bezpečnosti a důstojníků školního pluku. Před půlnocí zcela ovládly bezpečnostní složky náměstí. Bylo zatčeno 40 účastníků a v následujících dnech se počet zvýšil na 85 zatčených, z nichž byli někteří později propuštěni. 43 vězněných bylo odsouzeno na několik měsíců až čtyři roky vězení.

Největší zásahy proběhly ve školství, neboť právě studenti prostějovských středních škol byli považováni za významnou část účastníků či podněcovatelů demonstrace. Desítky studentů gymnázia, oděvní a strojnické průmyslové školy byli za účast na demonstracích vyloučeni ze škol.  Ze svých míst byli odvoláni ředitelé gymnázia a oděvní školy. Ze školství byl propuštěn třídní profesor III. A Bohumil Svozil a členové pedagogického sboru gymnázia byli přeloženi.  Nejhorší osud postihl právě třídu III. A. Několik studentů této třídy bylo vyloučeno ze studia všech výběrových škol třetího stupně a celá třída byla rozpuštěna. Její žáci nesměli vykonat maturitu ani na jiné střední škole. Většina maturovala na jiných středních školách až o rok později, řada z nich však k dalšímu studiu nebyla připuštěna.

Na náměstí T. G. Masaryka v Prostějově stojí už čtvrt století opět Masarykův pomník. Byl zhotoven podle původního Španielova modelu.  I toto je akt satisfakce a úcta těm, kteří za Masarykovy ideály a hodnoty bojovali nejen v roce 1953.“ (red)