OBRAZEM: Z Burzy volného času se stala megaakce!

Foto DDM

Další fotky: 

Dlužno dodat, že na tak velký nápor se pořadatelé náležitě připravili. V nabídce totiž bylo téměř 40 různých aktivit a prezentací. Bezesporu největším lákadlem pro všechny byla lanovka vedoucí ze střechy haly ke smržické stezce. Připravili ji jeskyňáři ze Spelea Prostějov. S jeskyňářskou profesí je to těžké, zvlášť když ve městě, ve kterém působí, žádné jeskyně nejsou. Naši prostějovští jeskyňáři jsou tak paradoxně známí po celé republice, zvlášť když v roce 2011 se jim podařil husarský kousek, kdy v jeskyni Za hájovnou (naproti Javořičským jeskyním) objevili Dóm u parníčku, což bývá v jejich branži vnímáno jako objev posledních padesáti let! Nyní se ukázali v jiném světle – přímo v tom denním – když ve čtvrtek a pátek svezli dohromady 505 návštěvníků po své lanovce. A přitom mezi nejmladším a nejstarším pasažérem byl věkový rozdíl 77 let!

„Bylo to velké zadostiučinění, když jsem viděl lanovku v permanenci. Zhruba před půl rokem jsem si ji vysnil, ale pak přišlo mnoho úskalí a doporučení, abychom udělali něco jiného. Ale to už nešlo, jak si chlap něco takového umane, už není cesty zpět. Bylo mým velkým přáním, aby všem příchozím účastníkům svištěli nad hlavami ti, co přišli chvíli před nimi. Byla to velká radost sledovat malé caparty, jak nadšeně běhají v úvazcích do haly, aby vyšplhali na střechu a svezli se,“ uvedl s radostí hlavní koordinátor Burzy volného času Jan Zatloukal.

Nedá se však říct, že lanovka byla symbolikou akce, spíš její třešničkou na dortu. Burza volného času je totiž náborová aktivita. Představily se jak míčové sporty, kam řadíme korfbal či s trochou tolerance florbal. Zajímavostí byly letečtí modeláři, golf či jeho „synovec“ discgolf, alternativní aktivitou pak mohl být pro někoho lakros či orientační běh. Na pódiu se střídala různá vystoupení, v tomto roce zejména taneční. Tradiční účastníky z TS Free Dance a R.A.Dance doplnila zumba či taneční školy Henzely Swing s tanci společenskými.

„Velmi mě letos zaujaly bojové a úpolové sporty. Bylo mým přáním už loni, aby se na trávnatých plochách před halou rozložily tatami a boxerské ringy a příchozí účastníci mohli sledovat jejich vrstevníky v kimonech či rukavicích, jak předvádějí, co se v těchto sportech naučili. Jak judo, box, karate či izraelské bojové umění krav maga tak udělali dojem snad na každého. Letos se k nim přidal ještě street workout jako novodobá filozofie cvičení,“ sdělil dále Zatloukal.

Na otázku, co na něj udělalo největší dojem, pak odpověděl: „Když pořádáte tak velkou akci, starostí máte nad hlavu, nestihnete se všemi animátory aktivit promluvit. U jednoho bojového sportu jsem se zdržel a povídali jsme si s trenérem. Když jsem se dozvěděl, že prodali s manželkou chatu, aby mohli zafinancovat přestavbu tělocvičny, tak si pak říkám, že by to měli slyšet ti, co se holedbají tím, jak hodně pracují s mládeží. Tato práce totiž znamená obětovat čas nebo peníze. Tomuto pánovi se podařilo oboje. Moc bych mu přál, aby svého rozhodnutí nikdy nelitoval a měl za sebou velkou řadu vděčných odchovanců.“

Burzu volného času začalo Sportcentrum – DDM Pořádat minulý rok poté, co se s podobným typem akce přesunulo z prostějovského zimáku. „Nejprve jsme pořádávali Bambiriády, což byla celostátní akce. Po čase přestalo ústředí financovat okresní města, a tak jsme přišli s vlastním konceptem akce, který jsme nazvali Prostějovský veletrh zábavy. Poté, co jsme se přesunuli k nám na halu, usoudili jsme, že akci pojmeme přeci jen jinak, a to zejména náborově a prezentačně. Snad se nám takto vytyčená cesta daří. I letos bylo mnoho úskalí, občas se na Burze staly věci, za které jsem rád nebyl. Ale to se při takových akcích stává. Podílelo se na ní 170 pořadatelů na různých úrovních, a tak jsme rádi, že jsme to zvládli. Burza se nedá hodnotit jednou známkou jako na základce, přirovnal bych to ke státnicím, tam vám výslednou známku tvoří několik předmětů. V tomto případě by mohla být výsledná známka na prospěch s vyznamenáním, ale samé jedničky bych nám rozhodně neudělil. A možná je to dobře, alespoň je stále co zlepšovat,“ uzavřel Jan Zatloukal. (red)