Měli jsme jediný kovový žebřík čtyřiadvacítku na Moravě, říká Zdeněk Kašpar

Vydáno: Pá, 08/07/2020 - 10:17

Foto Radek Kadlčík

Zdeněk Kašpar, poslední žijící člen první prostějovské profesionální hasičské jednotky, vypráví o svém působení v hasičském záchranném sboru. K jednotce nastoupil v jejím vniku v roce 1952 jako nejmladší člen. Dvakrát mistr republiky v požárním sportu se pyšní dobrou kondicí i ve svých devadesáti letech a stále se účastní schůzí hasičů.

„Tenkrát jsme měli jediný kovový žebřík čtyřiadvacítku na Moravě, Brno mělo třicítku dřevěnou, Olomouc taky a my jsme měli sedmnáctku dřevěnou a s tou se opravovaly pouliční lampy," říká a přidává vzpomínku na legendární Mercedes, který skončil v muzeu v Čechách pod Kosířem.

Zdeněk je pamětníkem doby, kdy zvonky po drátu vedly do domácnosti hasičů pro vyhlášení poplachu. Byly to doby převratu a časů, kdy se rozdávaly zákazy vstupu do zbrojnice každému, kdo nevyhovoval režimu. Jeho otec byl první řidič červeného kříže v Prostějově. "Nastoupil jsem v září a v zimě přišel největší požár, se kterým jsem se setkal. Hořel hospodářský dvůr, byl to masivní požár. Neměli jsme žádné zimní vybavení, jen pláťáky, a šlo se hasit. U tohoto požáru to odnesl kamarád u rozdělovače. Protože jsme neměli cisterny, muselo se zavolat na vodárnu a zvednout tlak v řádu. On stál u rozdělovače. Jak nasazoval, tak mu to vychrstlo a byl durch mokrej. Bál se od toho odejít, protože to byl požár jako hrom, tak se prochladil a do dvou měsíců umřel," vzpomíná na smutnou událost. Pan Kašpar se také účastnil zásahu na budově podniku OP Prostějov. Vzpomíná na něj, jako na požár opravdu rychlý, kde se ukázalo, že jejich technika je na tak velký požár slabá a musely přijet i jednotky z Brna. Pásovým dopravníkem se požár rozšířil na celou budovu a došlo ke kompletnímu vyhoření.

Teprve v roce 1954 dostala tato jednotka první uniformy. "Tenkrát to byl celorepublikový problém. Jedině hasiči v Praze a Brně měli uniformy lepší. Nám dali staré od vojáků, to muselo stačit," dodává.

S úsměvem vzpomíná i na svůj nejvážnější úraz. "V Hrubčicích někomu na půdě bouchl benzín a mě to vletělo do holínek. Já jsem na to v sebezáchově chrstl vodu a opařil jsem se," ukazuje zjizvenou nohu a vzpomíná, jak za ním po úrazu přijela celá jednotka až domů. „Dovezli obrovský balvan, abych měl na čem sedět před domem a léčit se sluníčkem a čerstvým vzduchem,“ dodává muž, který dokáže neúnavně mluvit o životě u hasičů.

Na penzi se panu Zdeňkovi žije dobře. Jen při debatě o politice se poněkud rozohní. Penzi nastoupil v době, kdy byla republika ve zlomu a odehrávaly se zákroky, se kterými nesouhlasil. Po rozkazu účastnit se zásahu proti studentům v Brně se rozhodl na hodinu odejít. Se slovy "Na děcka já stříkat nebudu. To bych se nikomu nemohl podívat do očí," ukončil kariéru. Nyní se věnuje pěstování vína a pracemi na zahradě.

Budoucím a současným členům by popřál především zdraví. "Hlavně zdraví a píli a aby byli družstvo. Peněz snad mají třikrát tolik, co jsme měli my," s vtipem dodává měnovou reformu, kterou během práce zažil dvakrát.

Pan Zdeněk Kašpar tento měsíc oslaví devadesáté první narozeniny a my mu přejme vše nejlepší i mnoho sil a přidáváme také přání od HZS. (Rozhovor se Zdeňkem Kašparem vedl Radek Kadlčík)