Cesta na Nordkapp, den druhý. Polární kruh, zapadené auto a zavřené cesty!

Foto Bořek Nagy

Další fotky: 

"Jestliže jsme po prvním večeru měli ze Švédů pocit, že jsou v "pohodě", hned ráno jsme názor museli trochu změnit. Majitel ubytování, kde jsme byli, nás od rána hlídal jako nějaké zloděje, kontroloval, kolik jsme vypili kávy a kolik si vzali chleba na snídani. Cítili jsme se hrozně, ale termosky už byly plné, tak to bylo ok," začíná vyprávění Bořek.  Cesta dopoledne nebyla ničím moc zajímavá, uběhla rychle a klidně. Cca v 10:15 pánové přejeli hranici do Finska a během pár metrů se ocitli o hodinu dál, protože už byli v jiném časovém pásmu.  V poledne projeli přes Rovaniemi, finské město známé i v ČR zejména závody ve skocích na lyžích. "Kousek za Rovaniemi jsme překročili Severní polární kruh, který prochází vesničkou Santa Clause. V době naší návštěvy měl Santa zrovna přestávku, tak jsme na něj nečekali a po krátké prohlídce „jeho“ vesničky pokračovali dále na sever. Cesta Finskem byla dlouhá a pomalá, maximální rychlost byla omezena 90 a mnohde se, díky sněhu, nedalo jet více než 60. Bohužel, to jsme ještě nevěděli, co nás čeká v Norsku. Jeho hranici jsme překročili večer, přesný čas nevím, hranice totiž nebyla vůbec označena," vysvětluje Borek.   Celá cesta byla pokryta ledem a sněhem, foukal silný vítr a sněžení se změnilo ve vánici. "Cca devadesát km od města Honningsvag, cíle naší dnešní cesty, se přes cestu objevila závora a nápis ROAD CLOSED. Museli jsme se kousek vrátit, kde jsme se od řidiče pluhu dozvěděli, že pojedeme dál v konvoji. To, co jsme však zažili posledních 70 km, se jen těžko popisuje. Foukal velmi silný vítr, sníh létal všemi směry a bylo dost těžké udržet auto na silnici. Řidič pluhu nám řekl, ať se díváme jen na světla před námi jedoucího auta a držíme se jej. I to však bylo nemožné. Přestože vůz před námi byl vzdálen maximálně pět metrů, byly chvíle, kdy jsme jej ani jeho světla vůbec neviděli, jeli poslepu a se strachem čekali, až zas kousek cesty uvidíme. Na klidu nám nepřidávalo ani to, že napravo od cesty byl útes a cesta z něj dolů by končila v oceánu. Aby toho nebylo málo, zapadli jsme. Auto před námi v bíle tmě zmizelo a my jsme zůstali sami, v noci a bez pomoci. Snaha vyprostit auto se minula účinkem, a tak jsme se smířili s tím, že v něm strávíme noc. Nevím, kdo nad námi drží ochranou ruku, ale během několika minut se objevil nákladní vůz, jehož řidič nám pomohl auto vyprostit a mohli jsme pokračovat dál," popisuje dramatickou situaci.  O půl jedné v noci cestovatelé dojeli do města Honningsvag, kde přespali. Strastiplnou cestu zvládli také díky tomu, že viděli polární záři a tak plni nadšení nabrali další síly na cestu dál. "Nevíme, jak budeme cestovat dál, podle mapy jsou cesty, kterými chceme jet, zavřené," dodává Bořek. (red).