Dnes je Velikonoční neděle nebo také Boží hod velikonoční
Vydáno: Ne, 03/31/2024 - 09:41
ilustrační foto ber
V noci ze soboty na neděli vstal Ježíš Kristus z mrtvých, a proto je pro věřící nejvýznamnějším dnem celých svátků právě neděle, tedy Boží hod velikonoční. Dříve to byla příležitost vzít si nové oblečení. Beránek, mazanec, vejce a další velikonoční dobroty se nechávaly světit v kostele a každý, kdo přišel na návštěvu do domu, z nich kus dostal. V některých krajích jedli svěcené jídlo vestoje v kostele, jindy jím hospodář zčásti podělil i zahradu a studnu, aby byla úroda a voda.
Velikonoční neděle je pravým opakem předchozích šesti postních nedělí: naši předkové se těšili na pořádnou hostinu, atmosféra se nesla ve znamení oslav a svátečního jídla. Někde byl o velikonoční neděli nepsaným pravidlem zákaz práce, sváteční oběd se proto připravoval už dopředu na Bílou sobotu.
Tradičně se jedla například sekanice, známá také jako hlavička nebo nádivka. Dělala se z různých druhů masa, vajec, pečiva (či krupice) a mladých kopřiv. Jako hlavička byl tento pokrm znám především v oblastech, kde se do něj přidávalo i maso z telecí hlavy. Kraj od kraje se ale receptura na toto jídlo liší.
I velikonoční pochoutky skrývaly symboliku, a nejen křesťanskou. Ta pohanská souvisela s vítáním jara a nového života – na stole tak nechyběla vajíčka. Do jídel se přidávaly mladé kopřivy či čerstvé bylinky. Katolíci a pravoslavní nosí dodnes velikonoční pokrmy do kostela k posvěcení.
Mezi nejstarší obřadní pečivo patřil mazanec, v předkřesťanských dobách v něm viděli staří Slované symbol slunce, křesťané v něm vidí Boží dar. Stejně jako u bochníku chleba jej proto nahoře jej před pečením vždy nařízli do tvaru kříže, aby jim připomínal smrt Ježíše Krista.
Na velikonoční tabuli nesměl chybět velikonoční beránek, třeba přímo jako pečeně. Kde nebylo rozšířené pastevectví, tam se skopové maso běžně nejedlo a beránek se pekl v symbolické sladké podobě.
Velikonoční neděle je největším křesťanským svátkem v roce a slavit se začíná už noční bohoslužbou (vigilie) na Bílou sobotu. Slavnostní mše konaná v neděle Zmrtvýchvstání Páně se pak už nese v radostném duchu. Podle tradice měli na ranní mši věřící přijít v něčem novém, aby projevili radost nad novým životem. Kromě svěcení jídla se například zpívaly velikonoční žalmy a lidé si dávali malé dárky – „aby je beránek nepokakal“.
Prostor se ovšem našel také na zábavu a světské radovánky. Pořádala se nejen ochotnická divadelní představení na motivy života Kristova, ale i tancovačky, kde se všichni radovali z konce půstu a přicházejícího jara. (red)
Poslat nový komentář