Velbloudi mají nové bydlení, informuje Zoo Olomouc

Vydáno: Čt, 09/01/2022 - 06:58

Foto ZOO Olomouc

Další fotky:

V únoru roku 2021 do Zoo Olomouc přicestoval pár velbloudů jednohrbých. Dnes si užívají svého nového domova v podobě rozlehlého venkovního výběhu, kde je mohou spatřit i návštěvníci. „První chvíle po vypuštění projevovali tak ohromnou radost, že se o ni chceme podělit. Nové bydlení většinou potěší každého, ale ne každý umí nadšení projevit. U velbloudů však nebylo pochyb o tom, že jsou nadmíru spokojení,“ uvádí zooložka Libuše Veselá.

Velbloudy jednohrbé zde v minulosti chovali v letech 1989-2005. V Evropě se tato domácí zvířata příliš nechovají. Kromě Zoo Olomouc bychom je našli v Zoo Dvůr Králové a Zoo Vyškov.

Zatímco divoká forma dvouhrbého velblouda dodnes žije ještě v poušti Gobi, u jednohrbých velbloudů není známý divoký předek. Pravděpodobně byl poprvé domestikován na Arabském poloostrově nebo v severovýchodní Africe asi před 4 000 lety. V současné době se chová především v severní Africe, na Arabském poloostrově, Pákistánu a Indii. V některých oblastech vytváří polodivoké populace. V Austrálii, kde byl dovezen v polovině 19. století, žije divoce až půl milionu velbloudů. Velbloudi se pouštním podmínkám umí neskonale dobře přizpůsobit. Úzké štěrbiny nozder se při písečné bouři semknou a brání pronikání jemných pískových částeček. Uši chrání husté chomáče srsti a oči dlouhé dvojité řasy. V případě nutnosti zakryje velbloud oční bulvu průhledným víčkem a začne slzet, aby vyplavil případná zrnka písku. Pociťuje-li velbloud ohrožení, či se potřebuje bránit, používá 3 zbraně. Kouše, kope a plive. Sliny s bachorovou tekutinou dlouho střádá, ve chvíli, kdy je munice dostatek, vyhledá terč a plivne. Agresivní bývají převážně samci v říji, případně samice, když brání svá mláďata.

Hrb neobsahuje vodu, jak se někteří lidé mylně domnívají, ale tuk. V případě nouze ho metabolizují na energii a vodu, ale odvádí i tělesné teplo. Bez vody podle okolní teploty vydrží 4-15 dní, tolerují až 30% ztrátu tekutin v těle, což žádný jiný savec nedokáže. Jakmile však dorazí do oázy, mohou během patnácti minut vypít až 150 litrů vody. Velbloudi mají dobře vyvinutý čich a rozpoznají vodu na vzdálenost 17 km. Velbloud je také jediným savcem, jenž má oválné červené krvinky, které mu usnadňují průtok krve v případě dehydratace a současně při nárazovém příjmu tekutin mnohonásobně zvětší svůj objem. Ve vazbě na okolní teplotu dokáží se svou tělesnou sami výborně pracovat, což je ojedinělé. V případě potřeby, tzn. při velkém horku, ji umí snížit až na 31 °C, případně teplo kumulovat a ve chvílích chladu se nahromaděným teplem zahřát. (red)