Největší hodová atrakce? Česnek!

Letošní hodový Prostějov nezklamal, byť byl první prohibiční. Zatímco v devět se ještě mezi stánky dalo v klídku projít, o hodinu později to už začal být mazec. Takže několik postřehů.

Vždycky jsem milovala sekaný turecký med a hlavně čerstvě pražené oříšky v cukru. Letos jsem si je nekoupila. Schválně. Pětačtyřicet korun za desetidekový kornoutek mi už opravdu připadlo jaksi kách...

Cukrovou vatu jsem naposledy kupovala před nějakými třiceti lety. Hezky na špejli, za pětikorunu. V živé paměti mám parádně ulepené dětské prstíky. Od dob mého (to stávala 1 korunu) do doby dětství mých synů si nepamatuji, že by z této pouťové pochoutky někdo onemocněl. Proto kupovat cukrovou vatu v plastovém kbelíku (za 70 korun!!!) nebo v mikrotenovém sáčku mi připadá, mírně řečeno, směšné...

Spousta stánků s burčákem, u žádného fronty koupěchtivých nestály. A když jsme u těch cen, 20 korun za dvě deci se mi taky zdá docela přehnané. A tak se prodejci uchýlili k reklamě. Jako třeba ten u fontány hlásal, že „Při koupi 5 litrů rolička toaleťáku zdarma“.

Valašské frgály šly kdysi na dračku. Letos už asi nejsou tak vzácné, protože u žádného ze stánků jsem kupující nezaznamenala. Ona taky cena šla pěkně nahoru. Šedesát korun za půlku, to je taky nářez...

Stánek Maďarské speciality. Z nádherných klobás vybírá paní středního věku. Dvě nožičky čehosi, co vypadalo jako čabajka. 210 Kč! A paní zase vypadala, že se o ni pokouší infarkt. Mávla rukou, nechala klobásu ležet a odešla...

Celkově bych řekla, že letošní hody přinesly zajímavý program, hodně „kolotočových“ atrakcí (srdce mi usedalo nad peněženkami babiček a dědečků a byla jsem docela ráda, že moje vnučka je na to ještě maličká... Ale příští rok mě to čeká taky :)). I když jsem to nepotřebovala, ocenila jsem TOI TOI záchodky na Pernštýnském náměstí a s pobavením zaznamenala oznámení: Místo k sezení vyhrazeno pro kupující u modrého stánku vlevo“.

Mráz mi šel po zádech, když ve Smetanových sadech dala Mistříňanka Tenkrát na Západě, nevěřila bych, že takovou skladbu může zahrát kapela s repertoárem lidových písní. Jo, a ještě něco – novinky táhnou. V jediném stánku prodávali barevné kytičky. Okvětní lísky snad z dýhy nebo něčeho podobného, deset korun jeden květ na drátku. Koupila jsem si tři oranžové a nejmíň šest lidí se mě po cestě ptalo, kdeže to mají...

Jo, abych nezapomněla – ten česnek. Supermarkety český česnek skoro zlikvidovaly, a ten čínský prostě nemá grády. Do hrnce špenátu dám skoro celou paličku a nic, pak jsem si to neuvědomila a dala půl palice českého. To byla síla! No a tenhle český

česnek byl hitem letošních hodů. Jen na náměstí bylo asi pět stánků, cena 200 – 220 korun, sadbový za 260. Doba se holt mění, dřív se z pouti chodilo s perníkovým srdcem, dnes s pytlíkem česneku. Mějte se hezky.

Olga Katolická