Prší a Katka přejíždí do Lanquine

Vydáno: Ne, 05/25/2014 - 12:13

ilustrační foto

Opět nastal deštivý den. A tentokrát lilo pořádně. Transfer do Lanquin měl být v jednu odpoledne, check-out byl ve dvanáct, tak jsem se celé dopoledne válela v posteli. Pak jsem poobědvala a čekala na příjezd dodávky. Ta ale měla kvůli počasí zpoždění. Nakonec jsem byla vyzvednuta až po třetí hodině. V centru jsme nabrali další tři lidi a vyrazili na pětihodinovou jízdu. Naštěstí bylo v dodávce dostatek místa a cesta ubíhala rychle. Za městem Fray Bartolome se cesta změnila. Odbočili jsme na nezpevněnou cestu vedoucí horami. Nezbývalo, než věřit řidiči a jeho schopnostem. Ale nakonec ta cesta proběhla bez problémů. Byla jsem vysazena u El retiro Lodge, kde jsem si předem zamluvila tři noci. K mému příjemnému překvapení jsem tu třetí noc měla zdarma, takže místo 150 jsem platila jen 100 Q. A k večeři jsem taky ještě něco dostala.

Pokoj s deseti postelemi byl docela OK.

Rafting na řece Cahabon

Bylo mi jasné, že dnešní počasí asi nebude nic moc. Výlet za koupáním v řece v Semuc Champey, což je hlavní lákadlo regionu, jsem si chtěla nechat na slunečný den. Pro pobyt v Lanquinu jsem ale měla naplánovaný ještě jeden bod v itineráři, a to rafting. Ten jsem si během letošní cesty opět nechtěla nechat ujít. A právě nyní jsem se nacházela v oblasti, kde je jedna sjízdná divoká řeka. A také několik společností nabízejících tuhle adrenalinovou sportovní záležitost.

Takže v zamračeném, lehce deštivém dni to byla nejlepší volba. Na recepci mi ráno zavolali do společnosti Aventura Grande a zamluvili ještě jedno místo. Cena 350 Q.Před desátou jsem byla vyzvednuta dvěma trochu hippie Američany, kteří měli být našimi kapitány. Zbytek posádky již stál na korbě dodávky. Někteří s kocovinou a někteří pokuřující trávu. To mě trochu zneklidnilo. Rafting je sice sranda, ale je třeba se spolehnout na celý tým. Jen jsem doufala, že než dojedeme na místo a během bezpečnostní instruktáže se ti kluci trochu zklidní.Vybaveni pláštěnkami (proti chladu), vestou a přilbou jsme nasedli na raft (bylo nás 12, takže byly dva rafty) a vyrazili po zatím relativně klidné řece Lanquin, která se později měla vlévat do řeky Cahabon.Plavba trvala celkem okolo dvou hodin a před obědem jsme stihli překonat (bez újmy na zdraví a aniž by někdo vypadl z raftu) dva docela husté úseky. Před každým jsme vysedli z raftu a šli obhlédnout situaci a vymyslet strategii. Stupeň náročnosti IV+. K obědu jsme dostali v mayské vesničce, která je také jakousi základnou pro rafting, oběd v podobě místního pokrmu Kakik, což je vývar s rýží a kouskem slepice. Ta prý ještě v devět ráno běhala po polích.

Po obědě byly před námi další dva zajímavé úseky, ale jinak to bylo o klidném plutí po řece a kochání se kopcovitou krajinou. Z břehů na nás pokřikovaly mayské děti. A pomalu se lepšilo počasí, což slibovalo pěkný zítřejší zážitek.

Zpět do tábora El Retiro jsem se dostala kolem čtvrté a protože v nabídce večerního bufetu bylo mexické jídlo, rozhodla jsem se zamířit na večeři do vesnice. A taky trochu obhlédnout situaci. V jedné z agentur jsem se informovala na možnosti přepravy k jezeru Atitlan. Nebyla jsem si jistá, jestli se tam přesunu pozítří nebo tu zůstanu o něco déle. K večeři jsem si dala kuřecí řízek a spokojeně se odebrala na pokoj.

Tak zase příští týden.

Vaše Katka