Katčiny thajské postřehy aneb putování po zemi úsměvů, díl třetí

Foto: Kateřina Francová

Další fotky: 

Prvni den v Chiang Mai

"Škoda, že nemám prázdný batoh, nebo sluhu, který by mi všechny ty krásné věci odtáhl," napadlo mě, když jsem uviděla ten obrovský trh s uměleckými věcmi a oblečením vyrobeným místními. Tolik krásných věcí jsem už dlouho neviděla. Kam se hrabou české trhy. Toto nebylo zboží, jaké lze vidět v asijských tržnicích u nás. Toto bylo kvalitní zboží a za neuvěřitelně nízké ceny. Větší trh jsem snad ještě neviděla. Stánky se táhly snad přes celé historické centrum Chiang Mai. Procházela jsem se tam snad tři hodiny a uvažovala, co by můj batoh a hlavně já ještě unesl. Po více než tříhodinovém čekání na uvolnění pokoje (nakonec jsem dostala parádní pokojíček s větrákem, který ani nepotřebuji, protože je tu příjemně teplo s vlastním WC a koupelnou s teplou vodou. A to jen za 300 bahtu na noc. Personál je také velmi milý a nápomocný) a výletu do nedalekého chrámu Wat Doi Suthep to byl opravdu vrchol dne. Následující den jsem se mohla těšit na jednodenní trek po okolí organizovaný místní agenturou ve spolupráci s guesthousem, ve kterém budu následujících pět dní ubytovaná.

Adventure trip: jednodenni treking

Dnes jsem si užila skvělý den. Měla jsem koupený jednodenní výlet spojený s jízdou na slonech, dvouhodinovým trekem k vodopádům, raftingen, plavbou na voru a návštěvou horské vesnice kmene Akha. Velmi moc jsem se těšila na jízdu na slonech a byla to fakt bomba. Neposadili mě jako většinu na sedátko umístěné na hřbetě slona, ale seděla jsem mu za krkem. Občas jsem chytala balanc, ale udržela jsem se. Hodinu jsme jeli džunglí okolo slonního tábora. Říká se, že nejhezčí pohled na svět je z koňského hřbetu, já bych to opravila a řekla, že ještě lepší to je ze slonního hřbetu. Treking byl docela obyčejný, došli jsme k vodopádu a stejnou cestou se vydali zase zpět. Raft byl ale velkým zážitkem, i když řeka, kterou jsme hodinu sjížděli, nebyla nijak prudká a patřila k těm klidnějším. Přesto na nikom z naší dvanáctičlenné výpravy nezůstala nitka suchá. Naši thajští raftoví průvodci totiž zastávali názor "no wet, no fun" (volně přeloženo: žádná sranda, pokud jsi suchý) a na klidných částech řeky probihaly mezi našemi dvěma rafty (na každém šest lidí + průvodce) vodní války. Následná plavba na voru byla spíš potápění voru. Celou dobu jsem seděla po pás ve vodě. Ale taky zážitek.Následovala krátká zastávka v horské vesnici, kde se nám místní lidé z kmene Akha snažili prodat svoje výrobky. Měli tam sice krásné věci, ale pro mě docela nepraktické. Po návratu na ubytovaní jsem si dala horkou sprchu a vydala se do města ochutnat nějakou z místních specialit.

Příště: Výlet do Zlatého trojúhelníku

Autorka deníku: Kateřina Francová