Katčiny thajské postřehy aneb putování zemí úsměvů, díl dvanáctý

Celodenní výlet po zátoce Phang Nga

Další fotky: 

Celodenní výlet po zátoce Phang NgaVčera jsem o půl deváté vyrazila na výlet člunem po zátoce Phang Nga. Za 800 bahtů jsem měla zajištěný program na celý den. Dodávka mě a další lidi vyzvedla u hotelu a zavezla k molu, odkud vyplouvaly čluny s dlouhou přídí na tyto organizované výlety. Nejdříve jsme se projeli mangrovníkovým lesem, náš lodivod nám ukázal jeskyni Tham Lod, což byl takový průjezd pod skalou. Následovala plavba na otevřený záliv plný skalních ostrůvků vyrůstajících z moře. V nabídce místní CK Mr. Kean Tour byl i celodenní program s canoingem, ale jednak to bylo dražší (a já už musím šetřit) a jednak jsem chtěla fotit a na kanoi by to bylo trochu riskantní. Tak jsem alespoň sledovala jiné skupiny, jak se na kanoích projíždějí pod útesy.Viděli jsme jeskyni Thalu (další průjezd pod skalou) a zamířili k ostrovu Hong. U dalšího ostrova jsme zakotvili na minipláži a s baterkami na hlavě jsme se vydali prozkoumávat jeskyni Tham Kaew na jejímž konci jsme škvírami ve skále mohli vidět ostrovní lagunu. Škoda, že se tam nedalo dostat. Následovalo přistání na ostrově Koh Panak, kde jsme dostali oběd (objednala jsem si rýži s kuřetem) a měli jsme možnost se koupat a relaxovat. No, malá pláž byla dost neupravená, vůbec jsem neměla chuť lézt do vody. Byli jsme tam snad hodinu. Kdybychom místo toho byli hodinu u ostrova Jamese Bonda (Khao Ping Kan), bylo by mi to víc k užitku. Místo toho jsme dostali dvacet minut, během  kterých jsem stihla udělat pár fotek sebe sama. Je to jedno z nejpropagovanějších míst v oblasti a bylo tam pěkně narváno. Každý se na pláži fotil a zavazel. Naštěstí o kousek dál na slunečném místě nikdo nebyl, takže jsem si udělala nějaké fotky tam. Kdybych měla víc času, šla bych se podívat ke skalní průrvě, co byla za rohem a já ji viděla jen z moře. Následovala cesta do muslimské rybářské vesničky nalepené na skále Koh Panyee. Tam jsem se prošla ulici lemovanou stánky se suvenýry, koupila si tři předražené pohledy z oblasti (ve městě jsem žádný neviděla), jeden za neuvěřitelných 20 bahtů. Následovala cesta zpět k molu, během níž nám náš průvodce ukázal jakousi pomalovanou skálu, nic  světoborného a pak ještě Khao Marju, což byla zarostlá skála, jejíž význam mi není moc znám. Celkově to byl pěkný výlet po zátoce, ale všeobecně mi u všech zájezdů chybí více informací o místní fauně a floře, nebo nějaké zajímavosti. V tomhle ohledu (i co se týká kartografického zpracování velmi zajímavé oblasti) mají místní co dohánět. Kdyby tak viděli ty naše vymakané české mapy.Místo toho pobíhám po městě s dvěma tužkou nakreslenými "mapami", které absolutně neodpovídají skutečnosti a kdybych byla bez nich, byla bych na tom stejně.Když jsem se vrátila, zašla jsem si na tři km vzdálený okraj města (Phang Nga je totiž roztáhlé podél čtyřproudé silnice a než dojdete z jednoho konce na druhý, potřebujete hodinu), kde jsem noc předtím objevila několikadenní slavnost u příležitosti příchodu nového čínského roku. Tak přece jen jsme se dočkala. Byla to taková thajská podoba naší poutě s kolotoči, kulturním vystoupením, střelnicemi a stánky s jídlem. Včera jsem již neodolala, a jelikož se můj žaludek zdá se uklidnil, koupila jsem si grilovanou "makrelu" a ananas. Byla tam nabídka různých sladkostí, grilovaného masa a dokonce i smažených červů a kobylek. Na to jsem ale odvahu neměla, přece jen jsem nechtěla strávit noc na záchodě, i když je to prý vydatné na bílkoviny... Co mě ale nejvíce nadchlo, bylo guarapo, šťáva z cukrové třtiny, kterou tam  lisovali. Mňamka, kterou jsem si zamilovala předloni na Kubě. Tady se to asi nejmenuje guarapo, ale chutná to stejně. Dala jsem si ho hned tu první noc. Potřebovala jsem doplnit cukr a tohle je vyloženě cukrová bomba. Jen led jsem tentokrát raději oželila.Postřehy z Thajska Rozhodla jsem se sem hodit nějaké zajímavosti, kterých jsem si během putování všimla.1) Doprava: O dopravě jsme sice již psala, ale ne o nejoblíbenějším dopravním prostředku, což je motorka. Na motorce tu totiž jezdí každý (kromě Bangkoku). Už malí školáci mají svůj skútr. Převažují ty slabší motorky. Často je to dopravní prostředek doslova pro celou rodinu. Včera jsem viděla na slavnosti nového čínského roku, jak na jednu motorku nasedla celá čtyřčlenná rodina. Otec řídil, před ním malý, asi pětiletý syn, za ním manželka a za ní desetiletá dcera! Běžný je obrázek toho, že matka řídí a před ní je malé dítě, které se sotva naučilo chodit. To by se u nás asi nesetkalo s pochopením policistů. Navíc, pochybuji, že by to někdo zvládl uřídit. 2) Zobrazované symboly: král - buddha - Bob Marley a Che Guevara. To jsou nejčastěji zobrazované symboly. Král se těší neuvěřitelné úctě a jeho fotografie v životní i nadživotní velikosti je před každou státní budovou a na branách u vjezdu do měst. Fotku krále mají například i řidiči MHD nad předním sklem. Stejně jako fotku některého z místních významných buddhistických mnichů. Socha buddhy je snad na každém kroku (hlavně v severním a středním Thajsku, na jihu je již patrná muslimská menšina). Kolikrát jsem měla pocit, že tu mají víc buddhů než obyvatel.Z nějakého důvodu se Thajcům líbí reggae (hlavně tady na jihu) a Bob Marley je častým motivem na tričkách. Na některých místních je vidět i podle vzhledu, že tomuto hudebnímu a životnímu stylu fandí. Na severu jich nebylo tolik, ale na jihu nosí dost mladíků dlouhé vlasy. A Che Guevara? Ten je populární snad na celém světě. Není tady tak častým motivem jako Bob Marley, ale setkala jsem se třeba s nálepkou Che na domovní poštovní schránce. 3) T.A.T.: neboli Thajská turistická centrála. V průvodci se píše, že podává turistům informace o Thajsku, ubytování, dopravě... Co se ale v průvodci nepíše je, že jsou to pěkní vydřiduši, kteří vám nabídnou jen to nejdražší a vůbec vám neřeknou o levných alternativách. Například v Chiang Mai jsem chtěla vědět nějaké informace, jak se dostat autobusem do Sukhotthaie. Věděla jsem, že z autobusového nádraží jedou nějaké místní busy, které by měly stát něco okolo 200 bahtů. Přijdu tam a oni hned, že mi to zařídí, že mi zařídí i ubytování (to jsem neměla). Týpek někam volal a pak mi na kalkulačce ukázal sumu za dopravu a ubytování na jednu noc 2500 bahtů! S díky jsem odmítla a následující den si to zařídila sama. Dopravila jsem se tam za 220,- a ubytování sehnala za 200 bahtů. Navíc T.A.T. má po zemi roztroušené své "agenty", kteří, když zjistí, že nemáte nic zařízené, nahánějí vás do pobočky T.A.T. a ještě vám navykládají pohádky o tom, jak se v hotelech, které nejsou přes centrálu, krade a nevím, co ještě. Dokonce bych řekla, že T.A.T. má prsty v tom vykrádání zavazadel během nočních dálkových přejezdů autobusem, protože na účtenkách z cestovek, které mi to zajišťovaly, byla značka licence T.A.T.... Takže rada všem: všechny nabídky, že vám T.A.T. něco zařídí (nebo oslovení pouličních agentů hlavně v Bangkoku) odmítejte a jděte po vlastní ose. Raději si zajděte koupit lístek na autobus přímo na autobusové nádraží a hotel si zabookujte sami přes internet, nebo si jej nebookujte a jděte se tam rovnou ubytovat. V naprosté většině případů, není problém sehnat ubytování bez rezervace (kromě Phi Phi).4) Thajské jídlo: abych pravdu řekla, thajská gastronomie mě neoslovila. Ne kvůli pálivosti, ale kvůli místním bylinám, které jsou přidávané do většiny jídel. Je to nějaký druh koryandru, nebo petržele a možná i ta citronová tráva, prostě tahle chuť mi nesedla, a tak jsem se omezila na objednávání smažených nudlí Padthai a smažené rýže. Polévky jsem zavrhla již po druhém pokusu a cizokrajné názvy jídel také. Párkrát jsem jen tak ukázala prstem do jídelníčku a nevyplatilo se mi to. Co se týká jídla na ulici, tak to je většinou lahůdka, když víte, co si dáváte. Vynikající jsou kuřecí, nebo vepřové špízy naložené v nějaké omáčce. Nikdy nezklame ovoce. Doslova si užívám vodní melouny, které jsou tu velmi běžné stejně jako ananasy. Nejlepší je shake z vodního melounu, manga nebo "lassi", což je shake s ovocem a jogurtem. Velmi osvěžující.A naprostou delikatesou jsou thajské palačinky "rotee" s banánem a čokoládou. Zajímavé je taky sledovat, jak je na ulici připravují. A když chci nějaké pečivo, obchod 7/11 to jistí. Tam se dá vždy sehnat něco poživatelného.Příště: Opět v Bangkoku - prohlídka moderní čtvrti a Poslední den v Thajsku - čínská čtvrťAutorka: Kateřina Francová