Via Baltica aneb mozaika z cesty Lotyšskem a Estonskem, díl čtvrtý

Výhled z pevnosti Narva na Ivangorod

Další fotky: 

Rudé útesy – Kallaste paljandPočasí u Čudského jezera je zdá se stabilní, tedy stabilně nevlídné, avšak výšlap podél břehu k bizarním rudým útesům na jižním konci městečka Kallaste rozhodně stojí za to. Na zhruba kilometrovém úseku pobřeží došlo k největšímu odkrytí červených pískovcových útesů středního devonu, v nichž se nachází množství zkamenělých živočichů, starých 390 milionů let. Z informačního panelu se dále dozvídáme, že tu byly rovněž nalezeny ostatky deseti až patnáctimetrových bezobratlých ryb, krunýřovitých ryb i obojživelníků. Je zataženo, vichr bičuje šedé vody jezera, jehož vlny narážejí na rudě zbarvené bizarní útesy a to vše má pro nás zvláštní kouzlo, pro něž stojí za to se tu zastavit a spočinout.Dalším místem, které nás zvědavost nutí navštívit, jsou starověrské vesnice Varnja a Kolkja, ležící na břehu jezera několik kilometrů jihovýchodně od Kallaste. I když je procházka uličkami starých dřevěných ruských domků dnes opět takříkajíc mezi kapkami deště, splňuje naši touhu udělat si obrázek o této kolonii ruských starousedlíků, žijící svým svébytným životem a zvyky. Zvláštní duchovní význam mají kupříkladu jejich hřbitovy, kde u každého hrobu je malá lavička na spočinutí a rozjímání u místa věčného odpočinku jejich blízkých. Abychom kromě architektury a duchovních hodnot nasáli i něco z typické starověrské kuchyně, navštěvujeme ve vesnici Kolkja Restoran staroobrjadčeskoj kuchni. Ve stylovém prostředí s fotografiemi jejich prapředků na zdi si objednáváme každý jinou položku z jídelníčku, abychom mohli porovnávat.Cesta do pevnosti Narva  Jelikož nás láká spatřit severovýchodní hranici Evropské unie a kouknout k sousedům do Ruska, měníme původně plánovanou trasu; loučíme se s domácími dárky v podobě českého pivního moku a standardním estonským počasím, (tj. deštivým) se přesouváme do Narvy. Město Narva leží na nejvýchodnější hranici Estonska, 210 km od Tallinu a 130 km od Petrohradu. Od ruského Ivangorodu ji dělí hraniční řeka Narva, vytékající z Čudského jezera do mořského zálivu. Oblast se strategickou polohou na síti vnitrozemských vodních cest byla osídlena již v době kamenné a jako opevněná obchodní stanice je zmiňována již roku 1172. Vlastní město pak založili roku 1254 křižáci; od té doby byla Narva předmětem pohraničních svárů mezi německými rytíři a Ruskem. V roce 1492 dal proto car Ivan III zbudovat na druhé straně řeky pevnost Ivangorod. Dominantou Narvy je impozantní hrad nad řekou, jenž postavili Dánové a první zmínka o něm pochází z roku 1256. Spolu s ruskou pevností Ivangorod na opačném břehu řeky vytváří architektonický celek, jedinečný v celé severní Evropě. Při parkování na jednom menším náměstíčku v tomto městě jsme konsternováni cedulí na zdi - STAROPRAMEN-PRAHA SMÍCHOV a hned vedle ní Švejkova restaurace. Ihned mizíme v jejích útrobách a plni očekávání nad místní stravou sedíme a čekáme na obsluhu. I když všichni ostatní, kteří přišli dávno po nás už dojídají, u našeho stolu se stále nic neděje. Až jedna ze servírek podle hovoru pochopí, že nejsme místní, tudíž znalí mapy. Pravidlem tu totiž je si u pultu vybrat z jídelníčku, zaplatit a teprve pak si sednout ke stolu a očekávat konzumaci. Takže jsme se nakonec najedli, i českého piva Krušovice napili… Prohlídku hradu bereme důkladně od sklepa až po věž, z níž se naskýtají zajímavé pohledy na protilehlou ruskou pevnost Ivangorod i řeku Narvu. Vlevo za mostem je vidět hraniční přechod do Ruska; slzičky nostalgie nám ukápnou při pozorování dlouhé fronty lidí a vozidel, čekajících na důkladnou pasovou a celní prohlídku. Raději hned zamíříme na opačnou stranu, na západ a ujíždíme podél pobřeží k dalšímu cíli výpravy – do Národního parku Lahemaa. Po cestě ještě nutná fotografická zastávka u dopravní tabule města Kunda, jehož název v estonštině znamená určitě něco jiného, než u nás.Příště: Národní park Lahemaa a Cesta rašeliništěm Viru rabaAutor textu a fotek: Josef Franc