Na sběru jahod se napakovali i strážníci!

ilustrační foto

Další fotky: 

Zvážili mi kbelík a mísu a poslali až na druhý konec lánu. „Mělas říct, mohl jsem to vzít od Žešova,“ procedila mezi zuby moje polovička. Pět kilo nádherných jahod jsme měli natrháno na čtyřech metrech řádku za dvacet minut. Tři čtvrtě hodiny jsme pak stáli ve frontě a čekali na zvážení a placení.

„Vidíš, co je tu chlapů? Nejsi sám,“ povídám svému životnímu souputníkovi.

„Vidím, že nás blbců je pořád hodně,“ opáčil.

„Místo, abychom seděli u piva, tak tu ohýbáme hřbet,“ přizvukoval mu soused ve frontě.

A už se rozběhla debata, jak už to ve frontách bývá. Od jahod jsme zakrátko přešli na jídlo a děti. „Mě odbyde kabanosem, ale jak mají přijet děti, to se nakupuje šunčička, smaží se řízečky... Raduju se, že se jednou pořádně najím... No jo, u nás se dětem taky dělá snídaně na vidličku. A pěkně pod nos, i talíř po nich uklidím... Vždycky jsem myslela, že jsem taková jen já, vidím, že je nás víc... Co by člověk pro děti neudělal...“ A tak pořád dokola...

Poklidné posunování ve frontě najednou ostře přerušilo houknutí policejní sirény z auta městské policie. „Ať se dostaví majitelé k vozům....,“ ozvalo se. Moje dvě sousedky ve frontě se rozběhly k východu z jahodárny. Svorně jsme jim posunovali jejich košíky s jahodami. Přijdou je asi draho...

Protentokrát byli hodní. Možná byli taky rádi, že už je léto, možná se jim zželelo dvou maminek nebo možná měli jen dobrou náladu. Spravila to stovka, což je zlomek toho, co by strážníci mohli napařit jindy a jinde... A víte, že v té naší frontě na strážníky nikdo nenadával... Léto budiž pochváleno...

(ok)