Máte také básnické střevo?

ilustrační foto

Chci jí dát jméno

Chci jí dát jméno,

prosíííííííííííííííím,

aby jí spadla poslední kapka rosy.

Aby dotančila svůj poslední pláč,

aby už věděla, co jsem zač.

Aby ho už mohla nosit,

aby se jí už nikdo neptal: Kdo jsi?

aby jí už mohl každý znát,

aby se jí nemuseli bát

aby mohla hrdě s hlavou vzhůru jít,

aby se jí už nikdy nesnažili obejít,

aby každý věděl, že tu je

aby až ráno odpluje

zas mohla v klidu odejít...

 Chci jí dát jméno!

aby už konečně bylo vysloveno! 

 Aby už taky směla mluvit, 

 aby sama za sebe mohla tu být, 

aby nebyla tak netečná,

a neznala být nevděčná,

aby až k ní někdo příjde,

mu s radostí dala jeho příděl.

aby už nemusela prosit

aby nerozlévala do sít,

aby si z ní každý bral

aby mi jí každý přál

aby mi jí mohli závidět

aby se nemusela zastydět...

Co je?

Padáš jak pěna od piva

pomalu se chýlíš k zemi

z textu vytržený

slyšíš jen náhlé zaloudění stěny

co se o zem opírá

co tě míjí jsou jen scény

nesčetněkrát odečteny od zdiva

co se sem tam k zemi smutně podívá

a ty hlasy

nemohou vzpomenout si asi

na tu píseň pod nima

chodba něco brblá a pak povídá

...jdi už spát...

Quo vadis?

Kam kráčíš? Unavená světem

Nedoufajíc už v nic ani kvítek nepokvete

Nemajíc ni tucha jak bude vše dál

Ztracená zmateně volám: Skřítku, kam ses zatoulal?

Není lehké jen tak sedět, člověk by furt něco chtěl

A život, ten stále běží. Vždy jinam, než kam by měl