Máte doma "mamánka"? Jak to zvládáte?

ilustrační foto internet

Příběh první

„Než se ke mně přítel nastěhoval, chodili jsme spolu skoro dva roky. Jeho rodiče jsem znala, věděla jsem, že je tzv. výškrabek, o mnoho let mladší, než jeho tři sourozenci. Při občasných návštěvách si jeho maminka stěžovala, že mu dodnes, v jeho šestadvaceti, uklízí pokoj, aby měla kam šlápnout. Brala jsem to s nadhledem,“ říká osmadvacetiletá Gita. Když se k ní přítel nastěhoval, pravidla kolem úklidu stanovila velmi rychle. „Jednou nechal na hromadě v předsíni věci, ve kterých byl hrát fotbal... stačilo, abych mu vysvětlila, že příště je místo do koše na špínu a do botníku vyhodím z okna a od té doby to v pohodě uklízí,“ dodala. Největší „nášup“ ji ale čekal, když drahé polovici poprvé naservírovala svíčkovou. „Zíral do talíře, jako by to jídlo viděl poprvé. Na otázku, co se děje, zamumlal něco o trhání. Pak jsem z něj vypáčila, že maminka mu máčenky dává do mísy a knedlíky natrhá na kusy, aby se chlapeček nemusel zdržovat s příborem,“ směje se ještě dnes. Tehdy mu vřele doporučila, aby se sbalil a s podobnými požadavky se nadále obracel na matku. „Z mamánkovství se vyléčil celkem rychle, faktem je, že zas tak hrozné nebylo,“ dodala Gita. 

Příběh druhý

Magda se s Ondrou seznámila v době, kdy jí bylo 23 a jemu 30 let. „Podle věku dospělý chlap, ve skutečnosti maminčin chlapeček. Zjistila jsem, že ho maminka budí ráno do práce, dělá mu snídani a svačinu, aby v robotě neumřel hlady. Po práci teplý oběd, aby si nedejbože něco neuvařil sám,“ vzpomíná Magda, která se kvůli studiu s Ondrou vídala jen o víkendech a prázdninách. „Když jsme třeba někam šli, oblékl se a šel se zeptat matky, jestli tak může jít. I oblečení mu vybírala a kupovala maminka, sám by si netroufl a ona mu vždycky poradí dobře, říkal. Já se musela v duchu smát, ať jsem řekla co jsem chtěla, vždycky vyrukoval s větou mama říkala,“ dodává další zkušenost. Po dvou letech se s Ondrou rozešla. „Maminka mu dodnes pere, žehlí, vaří, on doma nic dělat nemusí, a  tak začal pít. Důvod asi má, maminku. Jsem ráda, že to skončilo, co bych si s chlapem, co je pořád děcko a ještě líný jak vandrácká veš, počala,“ zakončila své vyprávění Magda.

Příběh třetí

Zdena chodila s Jirkou dva roky, když přišla do jiného stavu. Po svatbě jim Jirkovi rodiče nabídli bydlení v horním patře jejich domu. „Bylo to fajn, Jirka se staral, jak mohl, nikdy nebyl líný. Já měla v těhotenství dost značné problémy, pořád mi bylo zle a tak jsem skončila na nemocenské,“ vzpomíná na začátky soužití Zdena. Tchyně ani tchán za ní bez pozvání nechodili, nekonaly se žádné přepadovky. Háček to ale mělo. „Jirka se každý den stavoval za rodiči, prohodit nějaké to slovo a pak šel za mnou. Já čekala s obědem a on mi sdělil, že jedl u mámy. Stalo se to železným pravidlem, když jsem mu vyčítala, že jíst by měl se mnou, jen krčil rameny, že je máma zvyklá a mrzelo by ji to. A tak jsem se do toho nakonec vložila sama,“ říká Zdena. Šla za tchyní a vysvětlila jí, že buď bude na obědy zvát oba, nebo nikoho. Jinak se jejich vztahy posunou do jiné roviny. „Tchyně na mě hleděla jak blázen, vůbec jí to totiž nedošlo. Jen řekla, že si myslela, že nevařím, protože je mi pořád špatně. To jsem nějak nepochopila, jestli jsem měla existovat ze vzduchu či co. Nicméně se situace po téhle scénce srovnala, bydlíme pod jednou střechou už osm let a je to fajn.“

Tak to byli mamánkové. Do života maminčiných holčiček se podíváme příště. (ber)