Dikobrazům se v Olomouci daří

ilustrační foto

Další fotky: 

"Dikobrazi dříve patřili k běžně chovaným druhům a v ZOO Olomouc jsme je chovali již při otevření v roce 1956. V té době se ale chovali dikobrazi obecní. Současný chovný pár tvoří samička ze soukromého chovu u českopolských hranic na polské straně, do naší zoo přišla v roce 2010 a samec ze zoologické zahrady v Bratislavě. Ten se dostal do olomoucké zoo v roce 2004. Rodiči se stali už potřetí," uvedla mluvčí zahrady Iveta Grónská s tím, že nyní je v Olomouci osm dikobrazů.

Domovinou dikobrazů srstnatonosých je jihozápadní a Střední Asie. Libují si v listnatých a smíšených lesích, kde se živí částmi rostlin včetně kůry. Dikobraz je noční, samotářský živočich. K jeho predátorům patří např. tygr či levhart.

Dikobrazi mají chlupy přeměněné v ostny různé délky. Měkčí dlouhé ostny vyrůstají na krku a ramenou, kratší vyrůstají na ocase, některé z nich jsou duté a mají velmi ostrou špičku – vydávají chřestivý zvuk. Není pravdou, že dikobraz ostny vystřeluje, nejprve útočníka zastrašuje jejich chřestivým zvukem, nešetří ani funěním a dupáním. Až v okamžiku, kdy se nepřítel odváží příliš blízko, obrátí se dikobraz zády a snaží se do něj svou zbraň při couvnutí zabodnout, a jelikož v pokožce nedrží pevně, nečiní mu něco takového žádný problém. Nikdy je ale nevystřeluje. "Malý novorozený dikobraz přichází na svět už s ostny, jež po dvou týdnech tvrdnou. Zpočátku jsou ale měkké, krátké a přilehlé, protože kdyby tomu tak nebylo, kdo by chtěl rodit.Tak odvážná by asi dikobrazí maminka nebyla," dodala s úsměvem Iveta Grónská. (red)