Katka přejíždí do Cameron Highlands a vydává se na trek v dešti

ilustrační foto

Další fotky: 

Na autobusové nádraží mě ráno odvezl Mr. Raja (když už se nabídl, tak jsem toho využila). Autobus společnosti Perak Ekspres měl opět pohodlná sedadla. Projeli jsme kolem všech těch cementáren a začali stoupat do hor. A silnice se začala klikatit. Provoz naštěstí nebyl nijak hustý, takže jsme do cíle dojeli těsně před desátou. Po cestě jsme míjeli farmy s jahodami a květinami. Kromě čaje jsou tu pravé jahody vyhlášenou pochoutkou a ve většině farem si každý může nasbírat tolik, kolik chce, a pak to zaplatí. To mě čeká zítra, stejně jako návštěva čajové farmy místní malajské značky BOH.

Po příjezdu (ke konci mi začínalo být trochu divně od žaludku z těch neustálých zatáček) jsem šla najít hotel Cameronian Inn, kde jsem si zamluvila jednolůžkový pokoj. Najít jej nebyl problém. Tanah Rata není velká a všude jsou směrovky. Vesnice žije především z turismu a je udržovaná. Najít zde lze několik agentur zajišťujících různá tour, čínské a indické restaurace a hotely. Dostala jsem malý pokojík za 30 RM na noc. Wi-fi mají, internetová kavárna je kousek odtud. Snídaně je levná a vybrat si můžu z několika jídel. Ubytovala jsem se a šla zkusit štěstí v některé z agentur, které mají v nabídce i rafting. Jenže jsem jedinou zájemkyní, takže asi nic. V jiné agentuře mi řekli, že se jezdí z Ipohu a že bych se musela dopravit tam. Organizace je tu tedy ještě v plenkách.

V Ipoh jsem nenašla jedinou agenturu, která by byla o víkendu otevřená. Takže se asi během této cesty budu muset obejít bez této zábavy. Na radu majitele hotelu jsem se vydala na procházku po stezce číslo 10, která obíhá džungli Tanah Rata a prý mi zabere okolo dvou hodin. Bylo poledne, takže jsem měla dostatek času. Občas sice spadla nějaká ta dešťová kapka, ale to nevadilo. Stezka stoupá na vrchol Gunung Jasar (1 670 m), odkud se mi měl naskytnout pěkný pohled na Tanah Rata. Vydala jsem se za vesnici, prošla kolem apartmánu Oly, prošla nádhernou zahradou Jens Camelia Garden se spoustou květin a začala stoupat po úzké stezce lesem.

Občas jsem musela podlézt spadlý strom, přeskakovala jsem kořeny stromů. A stoupala. V poslední fázi výstupu jsem již pěkně funěla. K tomu začalo drobně pršet. Když jsem došla těsně pod vrchol, který není zalesněný, pršelo docela vydatně. Povlak proti dešti na batoh jsem měla, pláštěnku jsem si nevzala. Zato jsem měla deštník. Takže jsem vytáhla svůj růžový deštník a vystoupala na vrchol. Výhled kazila mlha. Pokračovala jsem stezkou dál. Za sebou jsem měla něco přes 2,7 km a před sebou jen kousek zpět do civilizace. Jenže lilo a mokré listí kolem cesty mi máčelo kalhoty. K trafo stanici jsem došla po další čtvrhodině prodírání se džunglí. Z kalhot jsem mohla již ždímat vodu. Následovala cesta po silnici zpět do Tanah Rata. Teoreticky měla být dlouhá 3,9 km, ale za 40 minut jsem byla zpět v centru. Neodolala jsem a koupila si na pokoj kousek čokoládového dortu a šla si dát horkou sprchu. Boty mokré. Doufám, že do zítřka trochu uschnou, jinak budu asi pochodovat v sandálech. Teplota tady se během dne pohybuje okolo 20 stupňů. Není zima, pokud neprší. V noci bude asi chladněji.

Zítra se chystám místním autobusem do Brichang, odkud pak dojdu pěšky k BOH farmě s čajem, určitě budu chtít navštívit i další farmy v okolí. A ve středu si asi zaplatím nějakou tour. To ještě záleží na tom, co zítra uvidím. No, pěkně mě ta dnešní "procházka" džunglí v dešti zmohla. Vzduch je tu opravdu čerstvý.

Vaše Katka