Noc kostelů Pantlék okořenil i němčický Pantlék

Noc kostelů Pantlék okořenil i němčický Pantlék
Foto Katka Snídalová
Další fotky: 
Noc kostelů Pantlék okořenil i němčický Pantlék
Noc kostelů Pantlék okořenil i němčický Pantlék
Noc kostelů Pantlék okořenil i němčický Pantlék

 

Noc kostelů okořenil i němčický Pantlék Minulý týden v pátek v podvečer se na mnoha místech České republiky konala noc kostelů. Je to akce, která vznikla před lety ve Vídni a postupně se rozšířila do jiných zemí, tedy i k nám. Z počátku  jsme si nebyli jistí, jak taková noc kostelů má vypadat, ale mám za to, že ta letošní byla u nás v kostele sv. Maří Magdaleny v Němčicích nad Hanou velmi zajímavá.
Začínali jsme v podvečer vystoupením folklorního souboru Pantlék a měli jsme připravené půlhodinové pásmo. Jako každoročně jsme začali písničkou, básničkou a modlitbičkou a přečetli ze staré kroniky   něco z historie našeho kostela.  Připomněli jsme si našeho bývalého kněze Ferdinanda Bílka, který u nás sloužil do svých 85 let. Byl to výjimečný  člověk, vzdělaný, mluvil několika jazyky a  měl nesmírně laskavé srdce. Pár dnů potom, co opustil Němčice si šel zaplavat ve svém novém domově do řeky Bečvy a ta mu vzala život. Naše vystoupení navázalo na tento příběh  a začalo krátkým dětským pásmem s názvem Narodil se pramínek, kdy děti představovaly dva pramínky, které se spolu spojily ve velkou řeku.  Poblíž řeky se nalézají většinou pastviny a tak jsme předvedli pásmo Pásla ovečky a na louce jsme Pletly věnečky. Po té nás pan farář seznámil s tajemstvím zvonů - vysvětlil těm, kteří to neví, že náš umíráček oznamuje smutnou zprávu do světa tím, že zemřeli muž - zvoní se třikrát, zemřeli žena - zvoní se dvakrát a zemřeli kněz - zvoní se čtyřikrát. Na to jsme potom navázali baladou Ach Bože, kde děti ztvárnily příběh sirotků, které vychovává jejich nejstarší setra a oni mohou už jen sdělit svá trápení a radosti rodičům tím, že dojdou k jejich hrobu a svěří se jim tak se svým trápením.. Po tomto vystoupení následovala přestávka na krátké rozjímání anebo kdo chtěl, mohl se jít podívat do naší věže na opravdové zvony. Když se začínalo šeřit, nastoupili na scénu žáci a učitelé naší ZUŠ a za zvuku překrásných melodií na varhany, kytaru, housle a jiných nástrojů nás přenesli do světa hudby a malebných tónů, ani jsme si nevšimli, že se venku setmělo a nastala pravá noc kostelů. (Jana Otáhalová)

 

 

Poslat nový komentář