Splněný sen. Z Hané na severní pól. Díl sedmý

Foto manželé Zapletalovi

"Velrybám patřil celý dnešní den v Lofotách. Dopoledne jsme obdivovali vývoj velryb a jejich životní prostředí při prohlídce expozice, kterou nás prováděl s československým výkladem mladý průvodce. Udělil nám také instrukce pro plavbu lodí na pozorování velryb. Ve 12 hodin jsme se nalodili a vypluli na širé moře. Vlnky po počátečním houpání přešly do obrovských vln. Loď plula stylem jízdy na horské dráze. Většina účastníků to nesla velmi špatně, ale zásoby pytlíků a ubrousků byly dostatečné a zábradlí pevné. My jsme se statečně drželi, i když jsme museli hodně rozdýchávat pohled na trpící. Také severní vítr je krutý a zima byla neskutečná. Loď plula a plula a stále žádné ryby, natož velryby. Už jsme nabývali dojmu, že plavba byla určena jako zkouška statečnosti. Po dvou hodinách plavby náhle malá holčička vedle mne divoce mávala s pokřikem vhale, vhale a na levoboku lodi se objevil plejtvák obrovský. Choval se, jako bychom tam nebyli. Po několika vynořeních a stovkách cvaknutí fotoaparátů se odporoučel do hlubin. Asi po hodině dalšího mrazivého houpání ve vlnách Norského moře se vynořilo hejno kosatek. Obklopily loď a pluli s námi několik kilometrů. Předváděly se, skákaly, podplouvaly loď. Všichni účastníci to cítili jako zadostiučinění za mořskou nemoc a omrzlé končetiny. Byly to opravdu neuvěřitelný zážitek. Po pěti hodinách jsme nadšeni dorazili do přístavu", popsala nevšední zážitel Lenka Zapletalová. (red)