Foto ber
Na takovém sedátku mě před mnoha a mnoha lety vozili na kole mí rodiče. Časem jsem ho využila i já pro svá dítka.
Bylo a je zajímavé zejména pro přepravované děti. Výhled do okolí a požitek z přesunu mají totiž z první ruky. A jen tak na okraj, patřily k němu stupačky, na které dítko dávalo při jízdě nohy. Nepamatuji, že by kdy došlo k nějakému úrazu a robátko strčilo nohu do špic.
Děti, přepravované v dnešních sedačkám, ze kterých celou cestu koukají na maminčina či tátova záda, mohou jen závidět. (ber)