staré věci

Pamatujete? Nafukovací hračky

ilustrační foto fatra.cz

Nafukovací slon a další hračky výtvarnice Libuše Niklové provázely dětstvím většinu dnešních českých čtyřicátníků. Z její dílny vyšly i legendární pískací hračky, které jsou dnes vyhledávaným sběratelským artiklem.

Vytvořila například legendární nafukovací sedátka ve tvaru buvola, slona nebo žirafy, které před téměř půl stoletím začala poprvé vyrábět firma Fatra Napajedla a nyní je opět prodává. 

Pamatujete? Mikádo

ilustrační foto

Není to účes ani jméno japonského císaře či jedné české neziskovky. Je to hra, kterou svět zná od roku 1936.

Mikádo je hra původem z Evropy, pravděpodobně z roku 1936 z Maďarska. Klasické Mikádo se skládá z 41 tyčinek, z nichž každá barva má jiné bodové hodnocení (celkem 170 bodů). Celý svazek tyčinek se zarovná, sevře jednou z dlaní a pak se náhle z ruky uvolní na stolní desku či jinou podložku. Tyčinky dopadnou na stůl a soupeři pak vytahují z hromádky jednu za druhou. Pokud při vytahování dojde k pohnutí kterékoliv jiné tyčinky, ve hře pokračuje soupeř. Po získání tyčinkou zvané Mandarin či Mikádo si jí lze při uvolňování ostatních pomáhat.

Pamatujete? Autoškola

ilustrační foto

Je tomu již dlouho, co byla vozidla autoškoly označena obrovskou plechovou cedulí. Jednu dobrou vlastnost měla, byla opravdu vidět z daleka a tak měli řidiči důvod zdržení jako na dlani.

Já se tedy s onou cedulí učila jezdit také. Byla ale připevněna na novější škodovce a posléze na Zetoru Crystal 8011. (ber)

 

Pamatujete? Vrbová píštalka

ilustrační foto

Otloukej se píšťaličko, nebudeš-li se otloukati, budu na tě žalovati císaři pánu, ten Ti dá ránu, až odletíš ke zlatému džbánu! Znáte ji? Já ano, i když musím říct, že píšťalku jsem si nevyrobila už pěknou řádku let.

Dědeček v tom byl mistr a já si pískání na vrbovou píšťalku vždycky moc užívala. Tedy k radosti mých rodičů hlavně doma, nikoli u dědy na zahradě. Uměli byste ji vyřezat? (ber)

Pamatujete? Šlapací tříkolka

ilustrační foto

Ona to ani nebyla moc tříkolka, jako náběh na auto. Ten volant! To sedlo!

Můj bratr ho miloval a opustil ho jen kvůli novému bicyklu. Dnes už se jen tak nevidí, ale parádička je to pořád. (ber)

 

Fotopostřeh: Stará krása

Foto ber

Odjakživa mám slabost pro stará auta. A když na cestách nějaké potkám, potěší to nejen mé oko, ale i srdce.

Třeba jako tohle  Porsche 356. Malé sportovní auto se vyrábělo od roku 1949 do roku 1965, vyrobilo se jich 82 363 kusů a Ferdinandu Porschemu udělalo skvělou službu. Dodnes patří k ozdobám veteránských akcí. (ber)

 

Pamatujete? Kuchyňská lavice

ilustrační foto

Před více než třemi desítkami let patřila nedílně k vybavení domácností. Vešlo se do ní hodně věcí, v koutě kuchyně vypadala dobře.

Ta moje měla jedinou nevýhodu, koženkový potah. Sice zářivě oranžový, který mou tehdejší kuchyni krásně prozářil, ale sedět na něm v parném létě nebylo nic moc. Tak co, máte ji ještě? (ber) 

 

Pamatujete? Dětské sedátko

Foto ber

Na takovém sedátku mě před mnoha a mnoha lety vozili na kole mí rodiče. Časem jsem ho využila i já pro svá dítka. 

Bylo a je zajímavé zejména pro přepravované děti. Výhled do okolí a požitek z přesunu mají totiž z první ruky. A jen tak na okraj, patřily k němu stupačky, na které dítko dávalo při jízdě nohy. Nepamatuji, že by kdy došlo k nějakému úrazu a robátko strčilo nohu do špic.

Děti, přepravované v dnešních sedačkám, ze kterých celou cestu koukají na maminčina či tátova záda, mohou jen závidět. (ber)

 

Pamatujete? Rallye volant

ilustrační foto

Na ten jsem byla hodně pyšná, když se mi ho povedlo vyrazit z kamaráda, co jezdil závody do vrchu. A můj Fiat 127 na něj byl pyšný jakbysmet.

Fion sice moc nebrzdil, vypadávala mu okénka, řadila jsem klíčem a ven lezla dveřmi spolujezdce, ale do ohrozimského kopce to v pěti lidech valil klidně stovkou. A ten volant... přesně do ženské ručky. Ještě ho mám schovaný. (ber)

 

Pamatujete? Ohníček

ilustrační foto

Ohníček, Mateřídouška, Sedmička, ABC, Sluníčko. Asi si už nevzpomenu na všechny, ale Ohníček jsem měla nejraději.

Nejspíš hlavně kvůli tandemu Neprakta-Švandrlík, kteří tvořili příběhy žáků Kopyta a Mňouka. První komiks, který jsem kdy četla. (ber)