ilustrační foto
O okopávání prezidentských kotníků, o dopadech vítězství Miloše Zemana v jeho rodné obci a chování protikandidáta i o (skutečném) rozdělení společnosti. O tom všem píše ve své úterní glose Miroslav Macek.
Podivuhodné tvrzení jsem si přečetl ve včerejším článku Ondřeje Neffa v Lidovkách:
(Zeman) „V předvolebních debatách vykládal, jak bude řečnit v parlamentu a mistrovat vládu na jejích schůzích. On se vysloveně těší, že bude dělat něco, co prezidentovi podle ústavy nepřísluší.“
Tak nevím, doposud jsem žil v přesvědčení, že prezident může promlouvat v parlamentu, kdy chce a zrovna tak se účastnit zasedání vlády a nemlčet na nich. Že to Havel s Klausem téměř nedělali, je druhá věc…