Foto archiv Jarmila Zelenská
Jarmila Zelenská z Čelechovic na Hané je v českém chovu koz uznávanou veličinou. Stejně tak je usměvavá a vždy dobře naladěná žena letitou propagátorkou návratu k tradičním českým výrobkům, spojeným právě s rohatým dobytkem. Její svěřenkyně svým mlékem pomohly doslova "vypiplat" nejedno zvířecí, ale i lidské mládě. Snaží se zachovat bílé čistokrevné kozy co by odkaz předků. "Mnohdy kozička držela při životě celou rodinu, byla to kravička chudých," říká Jarmila.
- Jak jsi se vůbec ke kozám dostala a jaká je současná situace Tvého chovu?
Před 20 lety jsem si koupila první kozu, Rózinku, a stala jsem se z nechovatele chovatelkou a pasačkou koz. Přibývaly další a dnes je moje stádo zařazeno do genofondu ČR a já jsem letitou členkou Svazu chovatelů ovcí a koz. Stádo je zařazeno do kontroly užitkovosti, kde se sleduje kvalita zvířat i kvalita mléka. Poslední roky je hodnoceno na předních místech, v roce 2012 a 2013 na místě prvním. Spolupracuji s Mendelovou universitou - Vysokou školou zemědělskou v Brně, škole dodávám vzorky mléka na testy a výzkumy, různé monitoringy.
- Když jsme u toho, kolik máš v současné době na farmě Rozinka zvířat?
Protože už pomalu dochází síly a hlavně trpělivost a nervy manžela, mám stop stav. V současné době mám 17 matek a jednoho mladého kozlíka. Každá koza má jméno, na které slyší. Kozlíci jsou miláčci, jen nejsou na nějaké pomazlení. V tyto dny očekávám první porody, je to období radostné, ale i dost psychicky a časově náročné. Také odchov kůzlat je náročný, vše si obstarávám sama.
- Chov koz se snažíš léta propagovat...
Pořádám Den otevřených dveří na Bílou sobotu - letos už to bude po 17té - s názvem Počítání kůzlátek. Na podzim první říjnovou sobotu je akce nazvána Poslední pastva aneb Holky, domů. Veřejnost tak má možnost vidět stádo v jejich přirozeném prostředí, dozví se zajímavosti z chovu i výroby kozích produktů, i ze života na farmě. Dětem vyprávím pohádku, mají možnost pohladit kůzlátka, vyfotit se s nimi. Pravidelně vítám exkurze z MŠ, ZŠ, autobusové zájezdy důchodců, různé spolky a turisty. Výklad je zaměřen i na informace ohledně zdravých potravin, zajímavosti regionu. Ráda jezdím do Prostějova na pozvání ochránců přírody na oslavu Dne Země. Jako rodačku z Prostějova už mně zde vítají známí a těší se, že si v Prostějově na náměstí povodí kůzlátka.
- Vypadá to jako idylka, trápí Tě stran chovu koz vůbec něco?
Toho je moc. Nemládnu, i když po pití kozího mléka se to říká. Manžel už stávkuje, role čeledína se mu už moc nelíbí. Vše je také otázka peněz. Vlastní chov je finančně dost náročný, kupuji veškeré krmivo, na jeho výrobu nemám mechanizaci, pozemky, a ani sílu. I když dělám z kozího mléka samé dobroty, tak se mi nedaří prodej. Nejsem plátce DPH, tudíž obchody Zdravé výživy, Náš grunt a další nemají zájem. Jsem pro ně příliš drahá. V poslední době je na trhu už přebytek produktů z kozího mléka. Vzniklo zde mnoho velkochovů , které mají nárok na různé dotace. Já žádné dotace nemám, vše si financuji z toho mála, co prodám a z mého malého důchodu. Ale jsou to moji miláčci, jsou to úžasná zvířata, milá a velmi inteligentní. Po válce tady bylo přes milion a půl koz, potom jejich chov upadl a zůstalo tady pár desítek tisíc. Poslední dobou je o chov koz opět zájem. Vozí se sem různé druhy z ciziny a kříží se s našimi národními odrůdami - bílou a hnědou kozou.
- Tvoje výrobky z kozího mléka nesou řadu ocenění
Obdržela jsem od Hospodářské komory Hanácké glét a výrobky nesou označení Hanácké vérobek. Můj sýr byl oceněn v soutěži Regionální potravina a nese označení Výrobek Olomouckého kraje.
Já bych moc chtěla, aby se lidé, když jdou okolo farmy, zastavili, podívali na zvířátka a koupili si zdravou potravinu. Myslím, že už jsem za ty léta dokázala, že koza není fuj, ale že je to dobrota. A mnohdy je ta pochoutka, koupená z farmy, lepší než z obchodu. Tam je vše kvůli trvanlivosti vakuováno a to potom o čerstvosti nemůže být řeč.
- Děkuji za rozhovor a přeji úspěch nejen v Ženě regionu. (ber)
Poslat nový komentář