V Norsku se děti nekradou, říká Prostějovanka žijící za polárním kruhem

ilustrační foto

Další fotky: 

Bodø je Prostějov za polárním kruhem

V Norsku se Renata s partnerem usadili v Bodø. Město se zhruba 45 tisíci obyvateli leží těsně nad polárním kruhem. “V Norsku žije 5 058 000 lidí, velkých měst zde moc není. Z Prahy do Osla je to 1000 kilometrů, z Osla k nám dalších 1000. Země je dlouhá a vzdálenosti velké. Norové jsou ale neuvěřitelní kliďasové, na všechno mají čas a nic nehrotí. Bohužel to platí ve všem, včetně úředních věcí, což nás, uspěchané středoevropany, občas přivádí k šílenství,” popisuje Renata severskou povahu. “Dám příklad. Nikde kolem nás není Ikea, tak jsme si sedačku objednali přes internet. Když nám sdělili, že bude už za osm týdnů, málem jsem omdlela. Ty dva měsíce jsme seděli na zemi,” směje se.

Na klima si musíte zvyknout

Norové vidí slunce naposledy 25. listopadu. Celý prosinec po něm není ani vidu, na chviličku se objeví až 13. ledna a od toho dne se začíná pomalu vracet. “Naši doma nechápali, když jsem posílala radostné obrázky, že k nám do obýváku svítí slunce. Celých 16! minut,” popisuje Renata. Od května je to zase všechno opačně, nastává totiž polární den a tak slunce svítí v kuse i tři dny. “Už jsme si zvykli, dá se i usnout. Norové jsou v tomhle hrozně zvláštní, jak vyleze slunce, začnou chodit v šortkách a začátkem července se vrhají do moře, protože je léto,” přidává postřeh. Sama ale přiznává, že Norsko je víc než studená země. “Na teploměru máte -10, ale pocitově je to -28”.

Máte zdravotnické vzdělání? V Norsku se uplatníte

Renata jako farmaceutka dostala práci v lékárně okamžitě. Problém byla jen řeč. “Čtyři věty v norštině jsme se učili rok,” směje se drobná plavovláska. Dnes už norštinu válí, stejně jako její muž. “Hodně tomu pomohlo, že jsem byla hned hozena do vody, musela jsem obsluhovat a to se řeč učí nejlíp. Asi dvakrát mi tedy dotyčný nerozumněl, ale už je to pohoda,” dodává s tím, že složila i zkoušku z norského jazyka. Její muž záhy našel práci jako zdravotní bratr, což je v Norsku velmi vážená práce.

Norsko je podle Renaty zemí, která důsledně dbá, aby nedocházelo k žádné diskriminaci, tím míň stran vzdělání. “Je to tak, že kdybych já se svou kvalifikací šla dělat prodavačku, musí mě stejně platit jako doktorku farmacie. Jenže rozdíly mezi platy středo a vysokoškoláků jsou tak malé, že Norové se do studia prostě nehrnou. Takže třeba každé zdravotnické zařízení má nedostatek sester, lékařů i farmaceutů. Pracují zde Poláci, Švédi, Češi a řada jiných národností,” vysvětluje systém.   

Po roce práce už příchozí pobírají stejné výhody, jako Norové, mají mateřskou dovolenou, berou přídavky na děti. Stát se snaží příchozí podpořit a integrovat, aby se co nejrychleji zařadili do chodu země. A daří se mu to.

Čekáte dítě? Jste výjimeční. A ono také

Měli práci, měli bydlení a tak přišla na řadu otázka potomků. První Renata otěhotněla s holčičkou. “Systém je tam úplně jiný, než u nás. Je vám přidělen lékař, ke kterému chodí celá rodina a také porodní asistentka. Oba navštěvujete i s manželem, protože zdejší zdravotnictví prosazuje myšlenku, že spokojený otec a spokojená matka jsou zárukou spokojeného dítka, byť  zatím nenarozeného. A všude s vámi zacházejí, jako byste byli jedineční a skvělí. To potřebuje hlavně každá nastávající matka, se kterou třískají hormony,” přidala další vlastní postřeh Renata. Otec může být u porodu a se svou rodinou zůstat v porodnici. Samotný porod přitom nikdo neřeší, rodit může maminka v poloze, jakou si usmyslí. “Od chvíle, kdy se maminko narodí, si připadáte jako ti nejúžasnější rodiče s nejkrásnějším dítětem, které kdy personál viděl. Neustále vás někdo chválí a objímá, což je opět pro psychicky naprosto rozháranou matku a vynervovaného tatínka balzám na duši,” vzpomíná na vlastní pocity Renata.

A také nikdo neřeší jméno nového človíčka. “Je tu naprosto normální, že dítě pojmenují až v půl roce života. Do té doby rodiče zkoumají, jaké jméno by mu pasovalo,” vysvětluje Renata. Ona sama si z porodnice odvezla Elisabeth a následně Bernarda Bořivoje.    

Mateřská je v Norsku buď 59 týdnů, kdy rodič pobírá 80% platu, nebo 49 týdnů, to je doma za 100%. Jenže alespoň 10 týdnů musí být na mateřské i druhý rodič, jinak příspěvek po tuto dobu rodina nedostane.  

Kauza Michalákových? Víme o ní z internetu

O tom, že je v Česku již druhým rokem neustále ve středu zájmu médií norská sociálka, která odebírá děti  přistěhovalcům, se Renata s manželem dozvěděli z Čech. “Volali mi rodiče, co se to u nás děje, že všude čtou a slyší, že vnoučata nebudou moci ani pohladit, že je sociálka za to může odebrat. My byli naprosto v šoku, doma jsme sociálku neměli ani jednou,” popisuje Renata. O kauze Michalákových říká, že sexuální zneužívání soud zamítl, děti ale byly odebrány z jiného důvodu. Rodiče, zřejmě hlavně matka, je totiž nepřiměřeně tvrdě fyzicky trestala, což dokazují fotky, zveřejněné právě norskou sociálkou. “Víte, máme na facebooku forum Norské matky, kde je nás asi 400. Samozřejmě se to tam probíralo, stejně jako jsme to probírali s kolegy v práci a s přáteli. Nikdo, opravdu nikdo, jiný případ odebrání dětí neznal. Každý to měl jen z doslechu, ale k původním lidem, kterým se to stalo, jsem se za rok a půl nedobrala. Druhý případ, kdy byla odebrána nemocná holčička, je samozřejmě trestuhodný a já jsem ráda, že ji vrátili rodičům. Doufám, že jim bude vyplacena patřičná náhrada,” dodává Renata.  

Navíc podle jejích slov sociálka děti v Norsku neodebírá, k tomu může dát příkaz pouze soud.

Mediální smršť, která se právě kvůli kauze Michalákovi strhla v českých médiích, tak dostala paradoxně do presu Čechy, žijící v Norsku. “Sepsali jsme článek, ve kterém jsme popsali, jak to v Norsku doopravdy je. Jenže se nám vždy dostalo odpovědi, že to není mediálně zajímavé. Podařilo se nám ho vydat až před časem v Lidových novinách,” popisuje Renata.

Chcete-li tedy dobrou práci, ještě lepší státní péči, či si užít lov tresek, uvažujte o Norsku. A o své děti se tam bát nemusíte. Naopak. Budou tam, stejně jako vy, výjimečné. (ber)