Hanácké stezky na Záhoří budujeme s láskou k přírodě a sportu, říká Roman Hájek

„Je až neskutečné, jak se někteří lidé chovají?

Prosím poraďte tedy pane Hájku, co máme dělat, když je nám smutno a cítíme bezmoc a zmar. Jsme svědky toho jak s láskou k přírodě a spotřebními povoleními ničíte poslední zbytky, tak trochu zapomenuté a nedotčené přírody kolem nás. Do lokality „Záhoří“, kterou znám cca 40 roků jako klidné a tiché místo, kde je slyšet jen zpěv ptáků, přijede těžká technika, která nenávratně mění a ničí krajinu.
Těžká mechanizace způsobuje zhutňování půdy, narušení svahů a podobně. Výsledkem je to, že tyto zhutněné cesty, stopy, narušené svahy nevsakují vodu do půdy a rychle ji odvádějí z lesa pryč do potoků a řek, včetně velmi cenné půdy. Dochází tak k erozi půdy a vysychání lesa. Lokálním následkem je, že náš les je bez tolik potřebné vody pro růst sazenic, kořeny velkých stromů ztrácejí pružnost, jsou více náchylné na vývraty při nepříznivém počasí. Zhutněné cesty a cestičky jsou pak často příčinou kalamitních sesuvů půdy. To nemluvím o hluku, autech. A o zvěři, která zde žije, kam ta se má odstěhovat?
Nedivte se tedy prosím, když někdo uviděl tento zmar, že jednal. Docela jej chápu.

Děkuji
Dana Dostálová
Prostějov