Před třiceti lety byl asanován hotel U Tří králů

Před třiceti lety byl asanován hotel U Tří králů
ilustrační foto
Další fotky: 
Před třiceti lety byl asanován hotel U Tří králů
Před třiceti lety byl asanován hotel U Tří králů
Před třiceti lety byl asanován hotel U Tří králů

Dukelská brána, blok domů zvaný špalíček ústící na hlavní náměstí. Ano, to byl starý Prostějov. A právě zde se nacházel hotel U Tří králů. Dnes na něj vzpomínají jen pamětníci.

Dům číslo 5 v Dukelské bráně (tak byla ulice pojmenována až od roku 1950, dříve měla různé názvy: Hlavní náměstí, Dolní náměstí, náměstí Františka Josefa, Wilsonovo náměstí, ulice U Brány, Rašínova brána) měl právovárečnou výsadu pravděpodobně už od roku 1392, kdy byla zavedena nejstarší městská kniha. Od roku 1610 mohli jeho majitelé pálit také kořalku. Začali provozovat i pohostinskou činnost. Zároveň zde byly stáje pro formanské vozy a dva velké pokoje k přespání. K pohostinské činnosti tedy přibylo i ubytování. To byly počátky slávy hotelu U Tří králů. Název měl podle kovového domovního znamení se třemi barevně namalovanými postavami tří králů, které se jdou poklonit narozenému Ježíši.

Živý dopravní ruch v této části města a výhodná poloha vedly k oblibě tohoto hotelu. V 19. století se zde konaly kulturní a společenské akce. Štanderova společnost zde hrála divadelní představení, scházeli se zde členové Měšťanské besedy. Zařízení tehdy vedl Čeněk Králík.

V roce 1905 hotel vyhořel. Budova byla po požáru zbořena. V roce 1906 zde byl postaven nový hotel ve stylu novorenesance. Typickými znaky byl středový arkýř a trojúhelníkový štít s obloučky. Na fasádě byl vyzdoben freskami a sgrafity od malíře Jano Köhlera. Tři králové se „dostali“ do sgrafita štítu. Další přestavba – tentokrát přízemí a interiéru restaurace proběhla v roce 1930 dle návrhu architekta Eduarda Žáčka. Existoval také návrh Antonína Navrátila vypracovaný pro firmu Nehera. Podle něj měla být na místě hotelu U Tří králů postavena nová hotelová budova s biografem. 

Majitelé objektu v první polovině 20. století byli: Jan Drbal, František Hill a Emilie Hillová. Po roce 1948 patřil tehdejšímu podniku RaJ (restaurace a jídelny) Prostějov.

Objekt byl památkově chráněný, proto v roce 1979 byly alespoň opraveny jeho omítky. Bohužel však chátral dál. Z důvodů špatné statiky a technického stavu byl 22. srpna 1988 asanován.

V akci Z měl být na tomto místě postaven nový hotel. Společenské změny po sametové revoluci roku 1989 však způsobily, že zůstalo jen u základů budovy a suterénu. Nevyjasněné majetkové poměry a restituční nároky stavbu zastavily. Řadu let zde bylo oplocené staveniště, které hyzdilo centrum města. Situace se změnila až začátkem milénia. Na místě hotelu byla v letech 2002–2004 postavena víceúčelová budova Československé obchodní banky.  Restaurace, kavárna, bufet a vinárna s hudebními produkcemi – to všechno byl slavný podnik U Tří králů. Dnes nám jej připomínají jen staré fotografie, kresby, archiválie, stavební plány a vzpomínky pamětníků. (Zdroj Hana Bartková)

Komentáře

Vůbec nejsem pomýlená, historii jsem vystudovala a v této oblasti také řadu let pracuji. Odmítám jakékoliv černobílé vidění historie, dedukce, ideologizaci a politizaci tohoto tématu. Můj článek měl jen stručně připomenout historii a zašlou slávu hotelu U Tří králů. V případě, že bych psala rozsáhlejší odbornou studii včetně hledání příčin demolice a dalších souvislostí, musela bych se opírat o prameny například stavebního úřadu, magistrátu, Národního památkového ústavu ú. o. p. Olomouc (evidenční karta památky, vynětí z památkové ochrany) včetně poznámkového aparátu, citací apod. To nebylo ale posláním tohoto článku. Orální historie zde tvoří jen kulisu, nemůžu ji přece vydávat za objektivní pohled a vše musím mít podložené prameny a odbornou literaturou.

Hana Bartková

Autorka píše poněkud pomýleně a podivně. V likvidaci hotelu, který byl skutečně památkově chráněný bylo jeho statické poškození druhořadé, Konšelé tehdy, a to byli na tehdejším Měst.NV dodnes škodící soudruzi Šmíd a Augustin, potřebovali hotel zbořit a tichosti a tak se mlčelo o památkové ochraně, zveličovaly se problémy, ale ani nebyli přizvánu restaurátoři, aby sńali Köhlerovo sgrafito. Autorka článku již v té době publikovala ve Strážio lidu a aktivně - mlčela. Proto mi její vzpomínání příjde dnes nepatřičné. Dnes už smí hovořit. ale opět hovoří tak, aby se nedotkla mocných.

Poslat nový komentář