A nerostou a nerostou. Houby vyhlásily stávku

foto ber

"Našla jsem někdy začátkem prázdnin pár žampionů, nějaké suchohřiby a kováře. Od té doby ani „ň“, a to chodím do lesa prakticky denně," posteskla si jedna z houbařek, Alena Vybíralová. I podle slov dalších houbařů je v lesích "huboprosto". "Mám svá místa na Skelné huti, na Pohodlí, kde vždycky něco najdu. Letos se les změnil v prachoviště, půda je vyschlá na troud a nerostou ani holubinky," potvrdil její slova Miloš Frgál. Není to ale jen problém prostějovského regionu, houby totiž nerostou vůbec nikde. "Máme rodinu na Slovensku, na Malé Fatře. Vždycky jsme si z dovolené přivezli kila nasušených i čerstvých hřibů, letos jsme houbu nespatřili ani jednu," uvedla Lenka Boháčová vlastní zahraniční zkušenost.

Houbaření je v Česku nejen národním sportem, za války byly houby jednou z možností, jak přijít k potravě. "Pamatuju si, jak otec každé ráno vyrážel do lesa nad Seloutky, aby donesl kuřátka, suchohřiby, masáky. Z posledně jmenovaných maminka vařila gulášovou polévku. Maso bylo na lístky a tahle je k nerozeznání. V rodině ji vaříme dodnes," podělil se o zkušenost osmdesátiletý Bořivoj Navrátil.  

V loňském roce Češi podle statistik České zemědělské univerzity nasbírali rekordních 33 tisíc tun hub. Tak doufejme, že Matka Příroda se slituje a houbařské žně přece jen přijdou. (ber)