Příběhy klokánkových dětí. Matka se o chlapce nestarala a nechala jej dědovi. Ten na něj zapomněl

Příběhy klokánkových dětí. Matka se o chlapce nestarala a nechala jej dědovi. Ten na něj zapomněl
Ilustrační foto pixabay.com

V Klokánku chlapce pojmenovali Zdeněk. To proto, aby mu vůbec mohli nějak říkat. Dostal se k nim totiž bez jakékoli informace o tom, kdo je, odkud pochází nebo kdo jsou jeho rodiče. Přesto se nakonec vše vyjasnilo. Díky hodným tetám je dnes chlapec šťastný.

„Naléhavé zvonění probudilo snad všechny obyvatele Klokánku. Byla téměř půlnoc a všichni už spali. Když teta vyběhla, aby se podívala, co se děje, nevěřila svým očím,“ popisuje situaci Klokánek. U zvonku stál chlapec, kterému podle odhadu mohly být nanejvýš čtyři roky.

Chlapec dostal v Klokánku jméno Zdeněk. Ani policie, se kterou se Klokánek spojil, nedokázala říci, odkud hoch pochází. „Nikdo ho nehledal, v pátrání nebyl,“ říkají tety. Zdeněk, jak byl chlapec pojmenován, nechtěl nic z nabízených jídel kromě chleba. „Teta mu nabízela teplou polévku, koláč a kakao, on se ale nakonec s chutí zakousl do chleba s máslem.“

Po tom, co si Zdeněk s úsměvem vychutnal koupel ve vaně s pěnou, uložila ho teta do postýlky. Dlouho bylo záhadou, odkud se vzal. Jeho pravou totožnost odhalila až náhoda.

O dva měsíce později přijal Klokánek chlapce jménem Ruda. „Když nováček spatřil Zdeňka, rozběhl se k němu s radostným křikem. Prý je to Pavlík, o kterého se matka nestarala a nechala ho na starosti dědečkovi. Jak se Pavlík do Klokánku dostal, ale netušil ani on. Nejspíš ho přivedl někdo ze sousedů.“

Pavlův dědeček bohužel trpěl silným Alzheimerem a byl brzy odvezen do domova seniorů. Pavlík proto zůstal sám. „Ruda z něho udělal v Klokánku úplně jiného člověka. Hrál si s ním, četl mu, nakonec se tolik spřátelili, že na doporučení psycholožky byli nakonec oba umístěni do stejné pěstounské rodiny,“ zakončuje příběh Klokánek. (red)

Poslat nový komentář