Klokánek

Příběhy klokánkových dětí. Pro Haničku (5), Péťu (4) a Sáru (2) byl dětský domov to nejlepší

Ilustrační foto pixabay.com

Dva dny před štědrým dnem přivedla matka 3 dcery – Haničku pětiletou, Péťu čtyřletou a Sáru dvouletou, jelikož neměla finance a neměla s nimi kde být. Otec byl toho času v léčebně. Děti přivedla špinavé, v letních botkách, bez čepiček, rukavic. Bez jejich dokladů, bez osobních věcí, pouze kočár, který sotva jel.

 

Děti byly nachlazené. Péťa byla hodně nakrátko a zubatě ostříhaná, každý vlas jinak dlouhý a ve vláskách ošklivé krusty ekzému. Všechny měly vši. Hanička měla na noze nehet, vypadající jako dlouhý černý dráp, který ji prstík deformoval. Tety měly hodně práce, aby se holčičky daly dohromady.

Holčičky neuměly držet pastelku v ruce, neznaly základní zvířátka, barvy apod... Hanička v Klokánku začala docházet do MŠ. Protože byly velmi šikovné, postupně dohonily v dovednostech děti jejich věku.

Příběhy klokánkových dětí. Leničku (9) bili pěstouni

Ilustrační foto pixabay.com

V pěstounské péči se měla Lenička mít dobře, ale nebylo tomu tak. Její třídní učitelka opakovaně upozorňovala na velké modřiny, kterých měla devítiletá dívenka na zádech, stehnech i rukách nepočítaně. Byla lehce mentálně retardovaná a její pěstounka si na ni neustále stěžovala.

 

„Je to prase a drobí. Pořád po ní uklízím,“ hádala se s učitelkou, jako by to byla omluva pro bití a fackování, které se ani nenamáhala skrývat. Lenička skončila v Klokánku, kde si připadala jako v nebi. Doslova. Stále se totiž tety ptala: „A takhle vypadá nebe? A budu i zítra u vás v nebi?“ Její otázky byly tetě divné a vše šla probrat s vedením. To o všem informovalo nejen příslušné orgány, ale také se pořádně vyptalo oné starostlivé třídní učitelky. „Ona patří celá rodina k nějaké sektě! Nesmějí navštěvovat kino ani divadlo, doma nemají televizi ani rádio.

Příběhy klokánkových dětí. Emičku máma prodala lidem, kteří nemohli mít děti. I oni se jí zbavili

ilustrační foto pixabay.com

Z počátku to vypadalo, že chce Emiččina matka pro svou dceru jen to nejlepší. Když otěhotněla, našla pár, který nemohl mít vlastní děti. Chtěla jim svou dceru přenechat za finanční podporu.

Pár s nadšením souhlasil, že bude matku samoživitelku finančně podporovat, platit jí nájem a pomáhat jí, aby se mohla postarat o své tři již narozené děti. Po porodu skutečně matka Emičku odevzdala nové rodině. Jenomže po dvou měsících si pár uvědomil, že její matka chce stále víc a víc.

Finance jí prý nestačí, požadovala za dceru neustále větší příspěvky, domluvená cena zdaleka nezůstala taková, jako byla na začátku stanovena. Pár se proto rozhodl, že už dívku nechce a odnesl ji do sociálního zařízení v místě jeho bydliště.

Příběhy klokánkových dětí: Otčím Elsu (5) ostříhal dohola a matka opustila

Ilustrační foto pixabay.com

Když v Klokánku v noci zazvonil telefon, příslušní pracovníci byli ihned na nohou. V takových chvílích zkrátka není čas na spánek. Tehdy volala policie, a sociální pracovnice tak čekal noční výlet.

 

„Na policejní stanici na nás čekaly dvě drobné postavy. U jedné z nich jsme si mysleli, že je to chlapec. Šlo ale o dívku, úplně dohola ostříhanou,“ vypráví Klokánek. „U druhé osoby jsme si rozhodně netipovali, že by šlo o dívčinu maminku.“

Když se ale žena rozpovídala o svém příběhu, bylo hned všechno jasné. Vyrůstala prý v dětském domově a život nikdy neměla lehký. Vystřídala několik partnerů a teď bydlí u muže, který ji poslal, aby se malé Elsy zbavila. „Prý že ji jinak vyhodí z domu. Chvíli byly s dívkou na ulici, ale byla jim zima, a tak se musely ozvat na policii.“

Příběhy klokánkových dětí. Rodiče Anežku (2) využívají na dávky

ilustrační foto pixabay.com

Anežka se narodila jako několikáté dítě, své bratry ale nikdy nepoznala. V době jejího příchodu na svět byli již umístěni v dětských domovech, rodiče o nich sotva promluvili. Nakonec i dívenka skončila v péči sociálních pracovníků.

„Anežka nikdy nepoznala opravdový domov,“ vypráví Klokánek. „S rodiči bydleli tam, kde to zrovna šlo. V azylových domech, po ubytovnách nebo na pár dní u lidí, kteří je nechali doma přespat.“ Když už neměla rodina kam jít, zůstala na čas pod stanem v lese, kde ji objevili policisté. Anežka byla odeslána do Klokánku. Jenomže ještě než stihly tety zařídit veškerá ošetření a potřebná očkování, rodiče si našli nový azylový dům a Anežku si směli vzít s sebou.

Příběhy klokánkových dětí. Rány a nadávky byly na denním pořádku. Káju (7) rodiče nepustili ani na záchod

Ilustrační foto pixabay.com

Když během karantény potkala ředitelka Klokánku mladou slečnu v roušce, nejprve si nemohla vzpomenout, kam ji zařadit. Až když se jí Kája představila, došlo jí, že jde o dívenku, která před roky skončila v Klokánku kvůli domácímu týrání.

„V roušce bylo náročné ji poznat. Nemohla jsem uvěřit tomu, že je to opravdu ona,“ vzpomíná ředitelka. „Pamatuji si ji jako klubíčko neštěstí, teď je z ní ale nádherná mladá dáma, která mě s úsměvem zdraví na ulici,“ říká.

Kája se narodila nezletilé dívce, proto se starosti o ni ujala její starší sestra. S tetou Kája vyrůstala šťastně a spokojeně, měla skvělé kamarády, byla veselá a šikovná. Jenomže když si po pár letech její biologická matka našla přítele, usoudili společně, že by pro ně byla ostuda se o dívku nepostarat.

Příběhy klokánkových dětí. Manuelu (9) odebrali rodičům. Bezdůvodně

ilustrační foto pixabay.com

Manuela měla velké citové vazby na své sourozence i rodiče, o všech mluvila jenom hezky. Matka ji v Klokánku dokonce často navštěvovala a nikdo si nedokázal vysvětlit, proč vlastně byla holčička odebrána od milující rodiny. Klokánek proto předložil stížnost, díky které se holčička mohla vrátit domů.

„Příliš toho nenamluvila, jen všechny kolem sebe pozorovala. Když náhodou začala něco vyprávět, bylo to o její rodině a o tom, jak se jí stýská,“ říkají klokánčí tety.

Dívčin sociální pracovník si vzal do hlavy, že dívenka se špatně učí, vyrůstá v nevhodném prostředí, a navíc zameškala ve škole několikrát výuku. „Že jí nikdo nenapsal omluvenku, není divu. Ani maminka, ani tatínek totiž nemají vzdělání a neumí číst ani psát. Matka se ale starala o Manuelu stejně jako o další tři děti, otec vydělával slušné peníze,“ říká Klokánek.

Příběhy klokánkových dětí. Miluška (7) si prošla peklem

ilustrační foto

Klokánek nemá právo odebírat děti z nefunkčních rodin. Může ale kontaktovat příslušné orgány, které se o situaci postarají. A přesně tak postupoval, když se od třináctileté dívky dozvěděl, co se děje její teprve sedmileté neteři.

„Do Klokánku se nám ozvala teta dívenky, kterou její matka a hlavně její neustále se měnící partneři byli a týrali,“ říkají tety. „Proto jsme zkontaktovali sociální pracovnici, která se vydala místo prohlédnout.“

Už ve výtahu sociální pracovnice pochopila, že dům není vhodným bydlením pro rodinu s dětmi. Napadl ji totiž zjevně zfetovaný muž s nožem. Odevzdala mu na jeho příkaz peníze, aby se bez problémů dostala do dvanáctého patra, kde rodina bydlela. Už přes dveře slyšela nadávky a křik.

Příběhy klokánkových dětí: Katčina sestřička musela zemřít, aby ona mohla žít lepší život

Ilustrační foto pixabay.com

Káťa se narodila jako jedno z dvojčat. Její matka všechny a všechno neustále kritizovala, byla sebestředná, na veřejnosti zastrašovala lidi kolem sebe nadávkami. Nakonec její povaha vedla k tragédii. Nezvládala se totiž starat o žádné ze svých pěti dětí a toho, že má Kátina sestřička vážné zdravotní problémy, si všimla až příliš pozdě.

 

„Nevšimla si, že dívka nejí a nepije, že má horečky. Záchranku zavolala až ve chvíli, kdy byla dívka úplně apatická. Lékařům se ji nepodařilo zachránit. Katčina sestra tak ve věku osmi měsíců zemřela. Káťa skončila v kojeneckém ústavu,“ popisuje Klokánek.

Příběhy klokánkových dětí. Matka vypadla opilá z balkonu. Až pak byla Markétka (13) v bezpečí

ilustrační foto pixabay.com

Když přišla Markéta do Klokánku, nebylo to pro ní prostředí neznámé, ale přesto ho vnímala velmi nepřátelsky. Bydlela se svojí matkou v polorozpadlém domě ob ulici od budovy Klokánku. A když byla malá, stála vždycky za plotem a přes drátěná oka pletiva sledovala, jak si děti hrají. Tak ji několikrát pozvali dál a mohla si hrát také. 

"Viděli jsme, že chodí špinavá a zapáchá. S maminkou jsme se snažili mluvit a pomoct ji oblečením nebo potravinami. Matka byla však proti světu nepřátelská a nepřipustila, aby se někdo jen podíval do domu a Markétě zakazovala do Klokánku na zahradu docházet. Jak Markéta rostla a dostala se do puberty, vídali jsme ji už méně, ale poznali jsme  ji vždycky. Chodila v létě v zimě v tmavém černém kabátě, v masivních černých botách a silně nalíčená. S hygienou na tom byla stále stejně.