Klokánek

Příběhy klokánkových dětí. Nejsi kluk, trestala jednoroční Karolínku matka

ilustrační foto pixabay.com

Ani ne roční holčička byla do Klokánku přivezena po pobytu v nemocnici. Na sobě měla pyžamo, které jí bylo veliké, ležela nehnutě v postýlce a na svět se dívala vyděšenýma modrýma očima. Byla podvyživená a na těle měla četné modřiny. Právě z tohoto důvodu se o případ začal zajímat orgán sociální péče. Při pravidelné kontrole u lékaře totiž byl zjištěn výrazný úbytek na váze. Společně s podlitinami to pro lékaře znamenalo nutnost zavolat sociálku.

Karolínka žila v rodině s dalšími čtyřmi sourozenci. Jenže k těm se její matka chovala zcela jinak než k ní. Měla s chlapci mnohem lepší vztah, holčičku zanedbávala a trestala ji, ačkoli ve svém věku nemělo děvčátko tušení, co provedlo špatného. Po hospitalizaci v nemocnici přibrala za pět dní Karolínka dva kilogramy. Bylo jasné, že se do péče k matce vrátit nemůže, proto nakonec skončila v Klokánku.

Příběhy klokánkových dětí. Žili jsme ve studeném sklepě, kde nám zmrzl i jogurt, říká sedmiletý Péťa

ilustrační foto pixabay

Do Klokánku sedmiletého Péťu a jeho brášku Káju přivezla sociální pracovnice. Oba kluci byli vyhublí, Péťa nebyl zapsán k povinné školní docházce a jeho bratr nechtěl vůbec mluvit. S drogově závislou matkou žili chlapci ve sklepní místnosti, kterou dovnitř svítilo světlo jen malým okénkem u stropu. V bytě byla zima a nepořádek, při příjezdu sociálky se kluci krčili v koutě v bundě a palčácích. Otec zemřel dětem před rokem na předávkování a jejich matka se o ně příliš nestarala. Poté, co skončili v Klokánku, nezajímala se o ně vůbec.

„Za chlapci se matka nikdy nepřijela podívat. Ale jednou přijel jejich děda. Muž v obleku vystoupil z luxusního auta a donesl jim drahou čokoládu. Pak nám ale oznámil, že už se nikdy nestaví,“ vypráví Klokánek. „Prý má doma mladou přítelkyni, a po letech, která propracoval, by si konečně rád užil klidu. O tom, že by si vzal kluky do péče, nechtěl ani slyšet.“

Příběhy klokánkových dětí. Psychicky nemocná máma týrala Natálku přehnanou čistotou

ilustrační foto pixabay

Děti se do Klokánku dostanou proto, že jsou zanedbané, žijí ve špatných podmínkách, mají nedostatek jídla nebo hygieny. U malé Natálky tomu bylo naopak. Její maminka trpěla přehnanou obsesí týkající se čistoty.

Do Klokánku přišla poté, co byla její maminka hospitalizována na psychiatrii, aby se dostala ze svých problémů. Měla totiž strach z bacilů, dívenku často nepouštěla ani do školy, dokonce ji nutila se mýt až pětkrát denně. Medvídek, kterého Natálka odmítala pustit z ruky, byl ušitý z pláštěnky, aby se s ním mohla dívka koupat. Trvalo dlouho, než si zvykla na nový styl života.

Příběhy klokánkových dětí. Jsi postižená, zřekla se roční Evičky matka

ilustrační foto pixabay.com

Evičku přivezla do Klokánku její vlastní matka. Dívce byl necelý rok, ale byla ve všem zhruba o tři měsíce opožděná. Matka tetám vysvětlila, že je na tom psychicky špatně a dívku chce dát k adopci. Bála se navíc, že je holčička nějak postižená. Při vyšetřeních se ukázalo, že sice nezvládá to, co by ve svém věku zvládat měla, ale už po týdnu cvičení se zlepšila.

Do péče si ji vzal také psycholog, který ale nepoznal žádné postižení. Už po měsíci v Klokánku se holčička dokázala postavit na kolínka, udržet vlastní váhu a mumlat slabiky. I když se matka dozvěděla, že její dcerka skutečně postižená není, holčičku si zpět do péče nevzala. A to i přesto, že se jí Klokánek a OSPOD snažili pomoci. „Říkala nám, že ji měla neplánovaně, že žije sama a má psychické problémy, které musí řešit. Nechtěla tak kazit život Evičce, pro kterou prý jistě najdeme jinou rodinu,“ říkají tety. A hledat nemusely dlouho.

Příběhy klokánkových dětí. Dominiku (4) chtěla věčně opilá matka dát do děcáku

Ilustrační foto pixabay.com

Čtyřletá dívenka Dominika putovala do Klokánku z mateřské školky. Její matka si ji odpoledne nevyzvedla, a když byla k celé věci přivolána policie a sociálka, našli její matku doma opilou do bezvědomí.

Už delší dobu se učitelkám ve školce zdálo, že bývá její maminka cítit alkoholem. Navíc měly podezření na týrání, protože holčička chodila do školy s modřinami. To vše se v Klokánku jenom potvrdilo. Dominika si velmi rychle začala hrát s ostatními dětmi, získala si lásku všech tet a o všem si ráda povídala. Nebylo to tak, že by svou maminku neměla ráda, ale zároveň k ní necítila typickou lásku. „Vyprávěla nám, že ji matka často nechávala doma samotnou, že někdy doma omdlela a ona se o ní pak bála. Pivo prý bylo to jediné, co ji zajímalo,“ říkají tety.

Příběhy klokánkových dětí. O dvouletého Dominika se starý, psychicky nemocný otec nepostaral

ilustrační foto pixabay.com

Malý Dominik se do Klokánku dostal ve věku dvou let. V té době už měl umět spoustu věcí, ale za svými vrstevníky byl značně zaostalý. Tety v Klokánku musely tyto nedostatky napravit.

„Dominik skoro nemluvil, uměl jenom pár slovíček. Nosil plínky, o nočníku ani nevěděl. A co se týče jídla, potřeboval, aby ho někdo krmil,“ vyprávějí tety. Během několika týdnů v Klokánku ale Dominik své vrstevníky dohnal a stal se z něj usměvavý malý chlapec. Tetám rostl před očima a měly z něj radost. Dominik se do Klokánku dostal, protože se o něj jeho otec už nedokázal sám starat. Bylo mu přes šedesát a kvůli zhoršující se nemoci musel být hospitalizován na psychiatrii. Sám později musel uznat, že se o Dominika nedokáže starat.

Příběhy klokánkových dětí. Adélce a Sebastianovi lezly krysy do postelí

Ilustrační foto pixabay.com

Adélka a Sebastian se do Klokánku dostali poté, co škola a odborný lékař nahlásili na sociálce, jak jejich matka s přítelem fungují. Oba drogově závislí se o čtyřletou holčičku a jejího bratra vůbec nestarali. Děti žily v domě bez elektřiny, bez teplé vody, jen málokdy dostaly něco k jídlu. Sebastian navíc trpěl autismem a mentální retardací, nenavštěvoval ale psychiatra a nedostával předepsané léky. Trvalo dlouho, než se v Klokánku daly děti dohromady.

Zatímco Adélka si v Klokánku zvykla o něco rychleji a s tetami si začala povídat, se Sebastianem byla spousta práce. Když ale začal později brát správné léky a tety mu dopřály vše, co jeho psychický stav vyžadoval, rozkoukal se také.

Příběhy klokánkových dětí. Devět sourozenců matka opustila, staraly se o ně sestry

ilustrační foto pixabay

Bylo jich celkem devět. Nejstarší slečně bylo patnáct let a nejmladšímu chlapečkovi necelý rok. Ten se držel dívky kolem krku, plakal a byl vyděšený. V takovém stavu se celá partička dětí dostala do Klokánku. Již při příchodu tety zjistily, že děti mají na sobě jen chatrné oblečení, velmi špatné boty a klepou se zimou. Proto je ihned vykoupaly a daly jim nové teplé oděvy.

Poté, co matka opustila své děti a začala žít s novým přítelem, se nějaký čas o devět dětí snažily starat jejich dvě sestry. Jedné bylo devatenáct, druhé osmnáct. Samy dívky ale nedokázaly s tak početnou rodinou udělat nic. A když zjistily, že si s tím neporadí, obrátily se na Klokánek. A dobře udělaly. „Pamatuji si dodnes, jak jsme dětem koupily nové boty,“ říká teta. „Ten výraz v jejich očích nikdy nezapomenu. Byly tak nadšené z obyčejné obuvi,“ dodává. Podle ní dokonce jedna z dívek nechtěla ve sněhu ven, aby si nové boty hned nezničila.

Příběhy klokánkových dětí. Žili jsme v autě s bezdomovcem, říká Lucinka

ilustrační foto pixabay.com

Sociální pracovnice byla do domu přivolána poté, co si místní stěžovali, že tam pět dětí žije bez dozoru jakéhokoli dospělého. Na místě bylo zjištěno, že je to skutečně pravda. Nejmladšímu Pepíkovi byl teprve rok, nejstarší Lucince dvanáct let. Děti se svěřily, že jejich maminka je nechala doma s trochou jídla a odjela do nemocnice porodit dvojčátka. Její porod se ale zkomplikoval a protáhl.

Při zjišťování situace navíc celou dobu sprostě nadávala pracovnici žena, která byla matčinou kamarádkou a měla na děti pravděpodobně dohlédnout. To se ale nedělo. V bytě byla špína a zápach, děti byly okamžitě přesunuty do Klokánku. Předtím, než začala rodina bydlet v domě, bydleli všichni nějaký čas s přítelem matky. Ten je ale bezdomovec, proto museli všichni žít v jeho autě. On sám nechápal, co je na tom špatného. Když se matka vrátila domů z nemocnice a zjistila, že její děti byly odvedeny, vůbec jí to nevadilo. Sama se nedokázala pořádně postarat ani o nově narozená miminka.

Příběhy klokánkových dětí. Lubošem otec mrštil o zeď. A oběsil se

ilustrační foto pixabay

Třináctiletý chlapec vyhledal sociální pracovnici sám. Ušpiněný, špatně oblečený i ostříhaný vypověděl, že už doma bydlet nechce. Marně prý čekal, až ho někdo zachrání, proto se nakonec rozhodl najít pomoc sám.

Luboš vyprávěl, že doma žil mezi kočkami a často mu byla zima. Do školy chodit nemohl, protože mu matka nedala na autobus. A jelikož se na něj doma jen křičelo, vyhledal pomoc. Že má jít na sociálku, věděl, byl totiž dříve často pracovnicemi kontrolován. Jenomže vzhledem k častému stěhování kontroly ubyly. Když už někdo přišel, matka ho nepustila domů. A tak Luboš sám vyrazil za těmi, kteří by ho mohli zachránit.