Klokánek

Příběhy klokánkových dětí. Jakuba obvinili z nesmyslů, protože už ho doma nechtěli

Ilustrační foto pixabay.com

Třináctiletého Jakuba přijal Klokánek jako problematického chlapce, který měl doma osahávat svou vlastní neteř, chodit domů opilý a působit problémy. Tetám se ale už od začátku tato obvinění zdála nepravděpodobná.

Jakub bydlel se svou starší sestrou, která ho měla soudně svěřeného do péče, protože rodiče se o ně nestarali. Jemu bylo 13 a jeho sestra s manželem měli jednu dcerku. Když sestra podruhé otěhotněla, Jakub se na nový přírůstek do rodiny těšil. Místo toho, aby se v rodině všichni veselili, sestra několikrát volala na orgán OSPOD, kde nahlásila, že chodí domů Jakub opilý a dělá problémy. Později ho dokonce obvinila, že se uspokojoval nad její starší dcerou, se kterou sdílel pokoj.

Příběhy klokánkových dětí. Maminčin nový přítel je drogový dealer, říkají Anička (5) a Ondrášek

ilustrační foto pixabay

Aničku a Ondru přivedla do Klokánku žena, která uvedla, že se dostala do špatné životní situace. Děti nebyly nijak zanedbané, o mamince mluvily hezky, Klokánek proto věřil, že ji jen nepříjemný sled událostí donutil jít na čas bydlet k matce do garsonky. Děti měly zůstat v Klokánku jen na nějaký čas, aby si matka našla práci a bydlení a postavila se opět na vlastní nohy. Všichni jí fandili a věřili tomu, že příběh bude mít šťastný konec.

Anička se v Klokánku aklimatizovala poměrně rychle. Začala si hrát s ostatními a smát se. Občas se jí ale po mamince zastesklo. Hůř na tom byl Ondra, který první dny proplakal. Maminka chodila za dětmi zpočátku na návštěvy velmi často. Oba sourozenci byli šťastní a vždy po jejím odchodu zesmutněli. Nicméně to vypadalo, že si žena svůj život dává do pořádku a brzy si děti vezme domů. Matka dětí si brzy našla přítele. Najednou začala docházet za dětmi do Klokánku méně a méně často. Jednou se vymluvila, že jí ujel autobus, jindy neměla na jízdenku.

Příběhy klokánkových dětí. Dívenku vychovávali alkoholici. Matka zemřela, otec se jí vzdal

ilustrační foto pixabay.com

Když v Klokánku zazvonil telefon a Orgán sociální péče pro děti oznámil pracovníkům, co se stalo, ihned vyjelo několik lidí na místo, kde bydlela teprve šestiletá holčička se svou maminkou. Ty prý už několik týdnů nevyšly z domu a jídlo jim nosili známí, kteří nakonec nemohli jinak, než zavolat sociálku.

Pracovníci z Klokánku přijeli na místo a nestačili se divit tomu, co vidí. Na starém gauči v tmavé místnosti ležela žena s obrovskou boulí na břiše. K ní se choulila malá dívenka. Pracovníkům chvíli trvalo, než holčičku přesvědčili, aby jim důvěřovala. Měli pro ni i hračku, ukázalo se ale, že ji holčička nechce. „Chceš vidět mou oblíbenou hračku?", šokovala jednu z tet a ukázala jí igelitovou tašku. „Koukej, můžu ji zvětšovat a zmenšovat, dokonce do ní jdou dávat věci,“ pochlubila se a vyndala z ní obal od sušenky.

Příběhy klokánkových dětí. Matka se raději věnovala prostituci než dětem

Ilustrační foto pixabay.com

Do Klokánku své malé děti přivedla jejich babička. Když zazvonila u hlavní brány, nevěřily sociální pracovnice tomu, že jsou to její vnoučata. Ženě totiž nebylo od pohledu více než čtyřicet let. Obě děti přitom vypadaly, že by už měly chodit do školy.

„Žena přivedla děti celkem čtyři. Dvě z nich ale nechtěla, prý se o ně stará na přání jejich maminky a tatínka. Jenže má svých starostí dost a nemůže si je doma nechat,“ vypráví klokánčí tety. „Když chtěl Klokánek zavolat sociálku, odmítla. Vzala zbylé dvě děti za ruku a zkrátka odešla. A tak jsme dvě opuštěné a vyděšené děti vzaly dovnitř a začaly jsme je seznamovat s Klokánkem.“

Příběhy klokánkových dětí. Janička se starala o věčně opilou matku

Ilustrační foto pixabay.com

Bohužel i v dnešní době existují nepsaná pravidla o tom, s kým se bavit, a s kým naopak ne. Pravidla, kterými se řídí především děti, které je ale samy odkoukají od dospělých. Pokud je někdo hůře oblečený, nezapadá do kolektivu a stává se obětí šikany. A právě takový byl i život Janičky.

Janička žila dlouhé roky jen s matkou. Tatínka neměla, jenže namísto toho, aby se o ni o to lépe maminka starala, propadla žena alkoholu a své dceři se příliš nevěnovala.

Dlouhou dobu s tím nikdo nic neudělal. Ve škole si nikdo nevšiml toho, že chodí holčička špatně oblékaná, že se jí děti spíše straní, protože nemá čisté tričko, a že jí každou přestávku kručí v bříšku, zatímco ostatní si pochutnávají na svačinách.

Příběhy klokánkových dětí. Nevlastní sourozenci nám plivali do jídla, teta se strýcem nám oholili hlavy, říká Alenka

Ilustrační foto pixabay.com

Celkem sedm dětí bylo přijato do Klokánku na žádost jejich tety. Ta se o ně starala společně se svými šesti dětmi, protože jejich rodiče skončili ve vězení. Jenže rodina dostala výpověď z bytu a najít najednou bydlení pro patnáct osob nebylo snadné. Proto nevlastní děti umístila teta do Klokánku a slíbila jim, že se pro ně vrátí. Po čase se ale ukázalo, že to je přesně to, čeho se sourozenci bojí. Nejstarší Alenka klokánčím tetám vysvětlila proč.

Na první pohled bylo jasné, že něco není v pořádku. Všech sedm dětí totiž do Klokánku přišlo s dohola ostříhanou hlavou. Prý měly vši a strýc je proto zbavil vlasů. To nesla nejhůř právě Alenka, která měla předtím vlasy do půl pasu. Postupně vyšlo najevo, že se dětem u tety se strýcem vlastně vůbec nelíbilo. Musely uklízet po nevlastních sourozencích, pomáhat s domácími pracemi. Často jim také nevlastní rodiče napsali omluvenku, aby nešly do školy a staraly se místo toho o domácnost.

Příběhy klokánkových dětí. Denisku matka zapomínala ve špinavých barech

ilustrační foto pixabay

Teprve sedmiletá holčička Deniska se dostala do Klokánku poté, co ji sociální pracovnice vyzvedla v jednom z barů, kde ji maminka zapomněla. Podle všeho to nebylo poprvé. Holčička ale obvykle nakonec sama odešla domů.

Její matka nepracovala. Vedla spíše bohémský život, věnovala se alkoholu a Denisku nechávala doma samotnou. Ta se bála, zda se jí něco nestalo a často plakala. A tak brala matka holčičku s sebou, prý aby tedy sama doma nebrečela. Jenže v barech se Deniska nudila a občas maminka odešla, aniž by si toho kdokoli všiml. Proto se nakonec dostala mezi hodné tety v Klokánku.

Příběhy klokánkových dětí. Čtrnáctiletá Anička a její sourozenci chodili zavšivení. To ale nebylo nejhorší

ilustrační foto pixabay

Celkem osm dětí bylo přijato do Klokánku na požádání OSPOD. Z rodiny byly odebrány děti poté, co na sociálku nahlásily podivnou rodinnou situaci učitelky na základní škole.  Dvě nejstarší dívky, čtrnáctiletá Anička a dvanáctiletá Lenka, se v podstatě samy musely postarat o svých šest sourozenců, přičemž nejmladší z nich Pavlínce byl teprve jeden rok. O celou situaci se začaly zajímat učitelky na základní škole, díky kterým se nakonec naštěstí podařilo dětem zajistit budoucnost. Proces byl ale složitý a pro děti velmi citově náročný.

Toho, že chodí děti do školy jen minimálně a nemají omluvené hodiny, si učitelé po čase všimli. Když už náhodou někdo z dětí dorazil, neměl pomůcky, měl špinavé oblečení, děti byly zavšivené a zapáchaly. Nedostatečná hygiena a to, že se děti nedokáží soustředit na učení, nakonec učitelky dovedly k tomu, aby zavolaly na sociálku, kterou informovaly o tom, co se děje. Když přijel orgán sociální péče do domu, našel pouze děti, z nichž nejstarší připravovaly ohřáté mléko v lahvi pro nejmladší Pavlínku. Na otázku, kde mají rodiče, odpověděly, že už včera odjela maminka pryč i s jednou z dcer.

Příběhy klokánkových dětí. Pětiletého Robina a tříletou Barunku nechtěl vlastní otec

ilustrační foto PČR

Kvůli násilí v rodině skončilo v Klokánku už hodně dětí. Během koronavirové pandemie narostl počet případů domácího násilí a tety v Klokánku pomalu nestíhaly. A právě za podobných podmínek přijaly také pětiletého Robina a tříletou Barunku. Orgán sociální péče odvezl děti i jejich maminku do Klokánku. Tam žena vypověděla, že už několik let žije s mužem, který ji bije a týrá. Tentokrát ale rozbil dveře v bytě a postaral se o to, že se v něm už nedalo bydlet.

Rozbité stoly, židle i postel. Sklo z vitrín po celé podlaze. K tomu poházené nádobí všude okolo. Tak to vypadalo v bytě po příjezdu sociálky. Jelikož majitel bytu rodinu vystěhoval, musela žena dočasně syna s dcerou umístit do Klokánku. Sama dostala nějaké finance na to, aby se dostala do města, kde začala bydlet u kamarádky. Zatímco Robin s Barunkou v Klokánku prospívali, jejich maminka se snažila najít si nové bydlení, práci a dát si život do kupy. To se jí po krátké době také podařilo. Pravidelně děti navštěvovala v Klokánku, zatímco jejich otec násilník o ně nejevil zájem.

Příběhy klokánkových dětí. Nejsi kluk, trestala jednoroční Karolínku matka

ilustrační foto pixabay.com

Ani ne roční holčička byla do Klokánku přivezena po pobytu v nemocnici. Na sobě měla pyžamo, které jí bylo veliké, ležela nehnutě v postýlce a na svět se dívala vyděšenýma modrýma očima. Byla podvyživená a na těle měla četné modřiny. Právě z tohoto důvodu se o případ začal zajímat orgán sociální péče. Při pravidelné kontrole u lékaře totiž byl zjištěn výrazný úbytek na váze. Společně s podlitinami to pro lékaře znamenalo nutnost zavolat sociálku.

Karolínka žila v rodině s dalšími čtyřmi sourozenci. Jenže k těm se její matka chovala zcela jinak než k ní. Měla s chlapci mnohem lepší vztah, holčičku zanedbávala a trestala ji, ačkoli ve svém věku nemělo děvčátko tušení, co provedlo špatného. Po hospitalizaci v nemocnici přibrala za pět dní Karolínka dva kilogramy. Bylo jasné, že se do péče k matce vrátit nemůže, proto nakonec skončila v Klokánku.